2°C
Nezapomenutelné nápoje z prášku
Už za dob první republiky byly oblíbenými šumivými nápoji šumáky neboli šuměnky. Lidé si je s oblibou přidávali do vody, děti se občas bavily i tím, že si je jen tak sypaly do úst. Prášek vyrobený ze směsi kyseliny citronové a jedlé sody začal v puse legračně šumět.
Díky tomu, že při přimíchání do vody vypouštěl šumák oxid uhličitý, vznikl osvěžující perlivý nápoj, který se nejen v létě těšil celospolečenské oblibě. Oblíbené šumáky na začátku 70. let doplnil Vitacit původem z pobočky brněnské firmy Lachema z Kaznějova u Plzně. Díky obsahu cukru, kyseliny citronové, vitaminu C a aromatu vytvářel na dlani i na jazyku zajímavé barvy, v jejichž předvádění se mnozí předháněli.
VIDEO: Jak za socialismu vypadala dovolená na Mácháči? Podívejte se:
Limonády křiklavých barev
Zatímco dnes jsme zvyklí na rozličné druhy limonád, za komunismu se limonády spíš rozlišovaly podle barvy a chutě než podle značky. Jejich odstíny byly křiklavé, aby evokovaly to pravé letní ovocné osvěžení. A to i přes to, že většinou téměř žádné ovoce neobsahovaly, zato cukru měly nadbytek. Kdo nepil pivo, točenou limonádou na koupališti nebo v restauraci většinou nepohrdl. K zakoupení bývaly také v obchodech ve skleněných lahvích. Zelená, červená i žlutá chutnala dětem i dospělým.
Limonády nemívaly žádnou etiketu, pouze na dně lahve byl nápis Solokup. Údaje o výrobci, ceně nebo stručný výčet složení zákazníci museli hledat napsané drobným písmem na víčku limonád. Mezi podniky, které vyráběly „univerzální“ limonády, patřily sodovkárny, konzervárny, cukrárny a lihovary. Možná že si ještě vybavíte jejich značky Fruta, Briliant, Kord či Rekord. Limonády se prodávaly v poměrně nepraktických a těžkých skleněných lahvích, ale bylo možné také narazit na nápoje v sáčku, které se díky nižší váze hodily na výlety.
Domácí šťávy zahradníka Ovocínka a další
Velkým hitem a zároveň jednou z mála možností, jak si vychutnat domácí limonádu, byla sodovka namíchaná s ovocnou šťávou. Ta ovšem žádné kousky pravého ovoce neobsahovala, ba kolem něj dokonce možná ani neprošla. Od 70. let se těšily velké oblibě sirupy Ovocit s lákavými etiketami s namalovaným strýčkem Ovocínkem.
Šťáva této značky nabízela různé příchutě. Ty si mohli lidé doma namíchat s vlastnoručně vyrobenou bombičkovou sodovkou z oblíbeného sifonu z Kovočasu. A ti, kteří pokrokového pomocníka doma neměli, zase s tou kupovanou. Výrobu většiny druhů ovocných šťáv, například s názvy Zahradní a Lesní směs, měly za komunismu na starosti podniky výrobně-hospodářské jednotky Konzervárny a lihovary.
Příchod legendární kofoly
Kofola je zde s námi už od 60. let 20. století. S tímto legendárním nápojem přišly podniky ve snaze rozšířit do té doby značně omezený sortiment slazených limonád, ale také ve snaze o efektivitu práce. Dalo by se říct, že při vzniku značky Kofola hrály roli také jakési ekologické myšlenky a snaha o využití zbytků při výrobě. Limonáda se totiž nevyráběla z ničeho jiného než přímo z odpadu z kávových zrn, konkrétně ze sazí s obsahem kofeinu. Zadání pro Výzkumný ústav léčivých rostlin znělo jasně – vymyslet z nich jakýkoliv nápoj colového typu.
Jednomu z pracovníků – doktoru Zdeňkovi Blažkovi – se úkol podařilo splnit. Vytvořil sirup Kofo. Vyráběl se kromě kávových sazí také z karamelu, lékořice, listů malinovníku, pomerančové esence, anýzu a kardamomu. Přesná receptura kofoly je však tajná. Od roku 1960 díky tomu začala v národním podniku Zátka produkce chutné limonády Kofola. A tenhle retro nápoj si zachoval přízeň zákazníků natolik, že si na něm pochutnáváme i nyní.
Malinovka bez malin
Oblíbeným syceným červeným nápojem, který si i přes nárůst konkurence zachoval přízeň lidí až do současnosti, je červená malinovka. Lidé si ji dopřávali během horkých letních dnů na chalupách, u rybníků i koupališť. Ta přitom navzdory svému názvu žádné maliny neobsahuje.
Malinovka byla a je symbolem osvěžení i zastávek při cyklovýletech, cestování autem i horských túr. Vyhledávána byla a je nejen pro svou příznivou cenu, ale také pro svou příjemnou malinovou chuť. Sycený nápoj s vysokým obsahem cukru bylo a je možné dostat čerstvě natočený i zakoupit ve skleněných, dnes již plastových lahvích.
Nedostupná coca-cola
Zlomovým rokem pro rozšíření trhu s colovými nápoji byl rok 1968, kdy Československé závody získaly americkou licenci pro výrobu coca-coly. V závodě Fruty v Brně, který stál za produkcí množství nealkoholických nápojů včetně limonád, se začala vyrábět coca-cola. I když se nový nápoj na trhu těšil přízni zákazníků, jeho cena už zase tak moc – na tehdejší poměry – příznivá nebyla. V restauracích si ji mohli dopřát především zámožnější návštěvníci, protože dvě a půl deci tmavě černého drinku stálo tehdy čtyři padesát. V restauracích druhé cenové kategorie však byla ještě významná přirážka k ceně kolem 70 %. Takové osvěžení si pak mohli pravidelně dopřát jen ti nejbohatší.
Mezi ostatními limonádami byla coca-cola bezkonkurenčně nejdražší. Koncem 80. let byla obohacena dvěma příchutěmi – cherry a bezkofeinovou. Ty se vyráběly v Karlových Varech v tamní Becherovce. Díky tomu si ji alespoň čas od času zatoužil dopřát téměř každý. Později v osmdesátkách u nás zákazníci s radostí přivítali ještě americké značky Lift a ovocné šťávy Cappy.
Retro limonády a sirupy si prohlédněte v galerii v úvodu článku.
