Sobota 18. května 2024
Svátek slaví Nataša, zítra Ivo
Oblačno, déšť 19°C

Sámošky za socialismu: Vzpomenete si ještě na podpultovky a vůni čerstvé kávy?

4. června 2023 | 05:00

Zatímco dnes už pojmy jako supermarket nebo hypermarket nikoho nevyvedou z míry, ještě před více než 30 lety si o nich obyvatelé Československa mohli nechat jenom zdát. Až do roku 1993 totiž na našem území nestál ani jeden. Do té doby je tedy nahrazovaly pouze oblíbené lákavé samoobsluhy. Jak vypadaly a co nabízely za komunismu?

První samoobsluha vznikla na Žižkově

První samoobsluha byla otevřená 1. června roku 1955 v Husitské ulici na pražském Žižkově. Kolem jejího otevření bylo velké haló. Slavnostnímu zahájení provozu tehdy předcházely novinové články hlásající, že jde o první samoobslužnou prodejnu u nás, kde si zcela sami nakoupíte bez čekání. Realita, jak se později ukázalo, byla ovšem poněkud jiná. Kromě revoluce v samotném vkládání věcí do nákupních košíků na zákazníky čekaly pár regálů nabízejících základní potraviny, pult s lahůdkami, vepředu prodejny jedna nebo dvě kasy a nakonec okénko na vratné lahve od piva.

VIDEO: Co hledat na půdě? Tohle jsou retro poklady za statisíce:

Video se připravuje ...
Blesk Podcast: Retropoklady za tisíce. Odborník odhalil, po čem se poohlédnout na půdě • VIDEO: Jiří Marek, Elmer Carvalho

Rozvoj přišel s výstavbou paneláků

Další rozvoj samoobsluh v Československu souvisel s výstavbou městských paneláků. Sámošky nesměly chybět na žádném sídlišti. Menší obchody se rázem staly středem dění. Lidé do nich chodívali nejen pro čerstvé pečivo, ale ještě mnohem častěji také na kus řeči.

Dlouhé čekání ve frontě a nabídka menší než poptávka

Dlouhé fronty na banány, uzeniny a toaletní papír jsou již pověstné. Tak nějak to vypadalo v tehdejších socialistických sámoškách. Potkat prodavačku se zástěrou za pultem, jako to známe ze slavného seriálu, bylo možné u chlebíčků, uzenin, salátů a dalších polotovarů. Jinak si lidé v tehdejším Československu mohli po vzoru dalších evropských zemí vybírat z regálů svůj nákup sami.

Mělo to ovšem jeden háček. Ne všechno bylo dobře dostupné. Někdy bývaly na příděl dokonce i holandské kakao, arašídy, melouny (zejména během chmelových brigád) a další cizokrajné ovoce a suroviny, bez kterých si to dnes už nedokážeme ani představit. Pokud jste stáli o některé vyhlášené lahůdky, neměli jste na výběr a museli si vystát dlouhou frontu.

Vzpomenete si na podpultovky?

Klasický scénář v podobě proseb známých prodavaček o takzvané podpultovky se odehrával téměř v každé socialistické samoobsluze. Díky menší diškreci nebo za něco na oplátku vám prodavačky schovaly vytoužený kousek nedostatkového zboží pod pultem až do doby, než si ho budete moct odpoledne po práci vyzvednout. Lahůdky jste si pak domů odnesli ve své oblíbené síťovce, která by bojovníky za ekologii rozhodně potěšila více než dnešní igelitové tašky. Mít kamarády mezi prodavačkami se vyplácelo. Ženy za pultem totiž měly během totality velký vliv na jídelníčky, ale i zábavu většiny domácností v komunismu.

Vůně čerstvě umleté kávy a odér zvětralého piva

Už při příchodu do sámošky jste mohli po ránu ucítit vůni čerstvě namleté kávy. Stejně tak ale i odér rozlitého a zvětralého piva — to když někdo „omylem“ vrátil do okénka na vratné lahve hned u vchodu nevypláchnuté kousky. Tyto vůně se vzájemně prolínaly, doplňovaly a ve výsledku vytvořily příznačnou, celkem snesitelnou vůni. Podle názoru některých jedinců se ovšem tyto vůně také vzájemně tloukly a znamenaly nepříjemný zápach.

Ceny byly předem dané

Protože ceny potravin za komunismu se nijak neměnily, mohly být vytištěné přímo na zboží. Když už se nějaké zboží muselo přecenit, sloužily k tomu většinou zářivě zelené nebo žluté cenovky, které se na obal přilepily. Dochovaly se až do devadesátek, kdy byly v krámech ještě běžně k vidění. Přesto se běžně stávalo, že lidé za nedostupnější potraviny raději zaplatili více, jen aby si prodavače naklonili pro příští nákup nedostatkového zboží.

Na nabídku tehdejšího socialistického zboží se podívejte do naší GALERIE.

Autor: Tereza Brožová, Prostě fenomén