18°C
Bony byly vstupenkou do západního světa
Abyste mohli nakupovat v tehdejším vyhlášeném Tuzexu, museli jste mít skutečně dobré konexe. Bony, které v něm sloužily jako platidlo, totiž nebyly tak snadno k dostání. Kromě známých, kteří vám byli sem tam ochotní přivézt valuty ze služební cesty v zahraničí, jste ještě mohli bony s nevýhodným kurzem sehnat od veksláků. Ti obvykle postávali nenápadně na ulici poblíž obchodu, aby vám mohli při čekání v dlouhých frontách nabídnout jejich prodej. Pro většinu lidí, kterým nevyhovovala poměrně strohá nabídka zboží vyráběného doma nebo státy východního bloku, znamenaly tuzexové poukázky vstupenku do západního světa.
VIDEO: Jaké věci můžete vidět v Retro muzeu v Praze? Podívejte se:
Co vlastně znamená zkratka Tuzex?
Tuzex byl zkráceným názvem pro tuzemský export. Ten fungoval na základě výměnného obchodu se zmiňovanými bony. Říkáte si, co vlastně tehdejší socialistická vláda mohla vidět na importu západního zboží tak lákavého? Nenechte se mýlit. Stát měl — jako téměř vždy za totality — své postranní úmysly. Díky obchodu s bony totiž získával mnohem snáz zahraniční valuty.
Nabídka Tuzexu bývala nevídaně bohatá
První prodejny Tuzex byly otevřeny roku 1957. Občanům nabízely do té doby nevídaně bohatou nabídku věcí všeho druhu, dokonce i kvalitního a za komunismu ne moc dostupného zboží ze západních zemí. Pro mnohé tedy znamenalo vkročení přes práh do Tuzexu svobodné nadechnutí i vůni lákavých dálek. Nebylo v něm zdaleka jenom oblečení, k dispozici byly také elektronika jako třeba televize nebo časem první videopřehrávače, ale kromě toho také auta, whisky či tabák do dýmky. No a potom jste tu samozřejmě mohli sehnat také oblíbené trendy modré rifle, které jinde nebyly k dostání, takže patřily mezi tajné sny mnoha tehdejších teenagerů. Zajímavé je, že džíny, jak jim říkáme dnes častěji, se drží v přízni lidí po celém světě i dnes.
Nákupy pro všechny? Ani náhodou!
Říkáte si, proč byla tehdy možnost nákupů v Tuzexu takovou vzácností? Nebyla totiž ani zdaleka dostupná všem. A když už, tak rozhodně nešlo o každodenní nákupy. Ti, kteří nejezdili na zahraniční pracovní cesty, popřípadě alespoň neměli takové známé nebo příbuzné žijící na západ od nás, moc šancí nakoupit si v legendárním Tuzexu neměli. Jedinou možností, ovšem v té době přísně nelegální, bylo nakoupit si bony od mafiánských překupníků, kteří s nimi kšeftovali. Podle toho získali přezdívku veksláci. Kdyby vás při tom ovšem vyhmátla Veřejná bezpečnost, pravděpodobně byste měli hodně co vysvětlovat a hrozily by vám potyčky se zákonem, protože stejně jako prodej poukázek byl i jejich nákup nelegální.
Specifická odnož mafie známá pod jménem veksláci
Veksláci patřili za komunismu mezi jakési specifické odnože mafie. Někteří z nich se neštítili ani horších zločinů, než byl nelegální prodej kuponových poukázek do Tuzexu. Ke všemu je prodávali o hodně dráž, než za kolik byly normálně k dostání. Označení veksláci získali podle německého slovesa „wechseln“, které v překladu znamená směňovat.
Oni sami však na rozdíl od zákazníků dokázali získat valuty oproti kurzům státních směnáren výrazně levněji. Zatímco oficiální hodnota jednoho bonu se rovnala jedné koruně, u veksláků jste si jeden bon mohli koupit přibližně pětkrát dráž, tedy za 5 Kčs za bon. Vztahy mezi veksláckými mafiány ale byly mnohem propletenější. Jedinci, které jste mohli zahlédnout na ulici při stání v nekonečných frontách, jak jakobynic postávají před obchodem, patřili většinou k nejnižší odnoži vekslácké mafie.
