Babičky na baterky. Ale je to vlastně špatně? Čtenářky se svěřily se svou zkušeností

15. srpna 2022 | 06:00

Jsou ženy, které by se ve vztahu k vnoučatům rozdaly. Hlídají, berou si děti na prázdniny a pořádně je rozmazlují. A pak jsou babičky, které nadevše milují svůj život a hodlají si ho užít podle svých vlastních pravidel.

Zora (42), Teplice: Babička se neozve třeba měsíc

Mám čtyři děti. Patnáct, dvanáct, šest a tři roky. S rodinou žiji několik set kilometrů od mojí mámy. Náš vztah se během let hodně proměňoval. V mém dětství byla přísná a náročná, v době kolem mých dvaceti let se z ní ale stala parťačka. Dokázaly jsme si povídat hodiny, u toho pít víno, nebo jsme si vyjely nakupovat zařízení do našich bytů. Tenkrát v pětadvaceti jsem byla po ošklivém rozchodu, partner mě vyměnil za šestnáctiletou holku a s kamarády mě jednoho dne bez vysvětlení vystěhoval na ulici… Máma mě zachránila, byla tu jen pro mě. Celé dny mě utěšovala, vařila mi, rozmazlovala mě. Byla jsem jí vděčná.

Video se připravuje ...

O čem se mlčí: Rodina v ohrožení • VIDEO: Videohub

Nestojí ani o fotografie

Když jsem se ale poznala s mým současným mužem, najednou úplně otočila. Jako by jí vadilo, že jsem šťastná i s někým jiným. Partner bydlel dvě stě kilometrů daleko a já se k němu záhy přestěhovala. Nechtěla jsem žít vztah na dálku, nechtěla jsem ztrácet čas. Co kdyby se za pár let ukázalo, že nám soužití nesvědčí… Po roce jsme se vzali a těšili se na děti. Máma k nám jezdit nechtěla, prý je to daleko, navíc žila v tom, že děti mají navštěvovat svoje rodiče a ne aby tomu bylo naopak. Když jsem byla těhotná, jednou jsem ji požádala, aby se mnou šla na vyšetření do genetického ústavu, to kývla, ale pak už se nikdy nezajímala, jak se mi daří, jestli něco nepotřebuji… Ve skrytu duše jsem doufala, že se to se změní s příchodem jejího prvního vnoučete. Sice dorazila hned druhý den do porodnice a pak občas zavolala, nebo mě pozvala s malým na návštěvu, ale tím její zájem končil. Sama nedojela nikdy. Neřekla si nikdy ani o fotografie malého, aby viděla, jak roste. Prostě nás k životu nepotřebovala. Trápilo mě to, ale neměla jsem moc času o tom přemýšlet, moje rodina se postupně dost rozrostla. Ona se obklopovala kamarádkami, cestovaly dvakrát ročně k moři, chodily cvičit pilates, zaplatily si různé vzdělávací kurzy. Nezáviděla jsem jí to, jen mi bylo líto, že jsem ne na druhé, ale spíš dvacáté koleji.