2°C
"Nejromantičtější příběh není o Romeovi a Julii, je o mých prarodičích," vypráví Emily, která byla posledních pár měsíců před babiččinou smrtí svědkem pravé lásky. Její babička byla hospitalizována v nemocnici kvůli vážným zdravotním problémům. Všem v rodině bylo jasné, že se jejich babička už domů nikdy nevrátí. Tušil to i dědeček, který by své manželce snesl modré z nebe, a to až do úplného konce.
"V nemocnici s ní byl vždy, když mohl. Neustále ji hladil, dodával jí sílu, něžnými polibky a slovy ji uklidňoval. Po šedesáti letech manželství z něj padala láskyplná slova, jako kdyby se do babičky čerstvě zamiloval." To poslední, co Emilina babička slyšela, byla krásná slova z úst její životní lásky. Řekl jí, že je vzácná, a popřál jí dobrou noc. "Měli takovou věčnou lásku, lásku, po které všichni toužíme," dodala Emily.
Silné pouto, které tento pár měl, je připomínkou toho, že je třeba volit moudře. Vybrat si někoho, kdo bude i po šedesáti letech vaším absolutně nejlepším přítelem a bude vás držet za ruku v těch nejlepších, ale hlavně v nejhorších chvílích. "Buďte s někým, kdo říká, že jste ta nejkrásnější věc v celém jeho životě. Stejně jako to říkal můj dědeček!"
