1°C
Komunita okolo svádění se vyznačuje vlastním slangem, sbírkou akronymů označujících charakter mužů a žen i jejich interakce. AMOG neboli Alpha-Male Of Group znamená alfa samec. Muž, který má ve skupině respekt vzhledem k nejvyššímu postavení. To je jedna z mnohých zkratek. Nazývají se Pick-Up Artists, zkráceně PUA neboli umělci v balení žen. Z nevinné myšlenky pomoct mužům nebát se oslovit ženu ale nakonec vzešlo mnoho zlého: sexuální obtěžování, poruchy osobnosti mužů, paralelní vztahy a zahrávání si s ženskou psychikou. Své o tom ví i Alice, která s takzvaným pickuperem několik let žila. Své tajemství jí sám přiznal.
„Zkušení pickupeři sdělují ve skupině, diskusním fóru, své zkušenosti. Ve skupině jsou samozřejmě ale i nováčci. Uživatelé si domlouvají různé konference, ale také meetingy, srazy, které jsou častější. Tím nejznámějším místem jsou pražské Příkopy, což jsem několikrát sama zaregistrovala. Oni si to i dokumentují, fotí se při tom, vlastně fotí i ženy, které osloví, a vzájemně se podporují, což je naprosto šílené. Scházejí se ale i různě v barech. Mají za cíl oslovit co nejvíce žen, třeba i ty, které se jim vzhledově nelíbí. Nejvíce však záleží na tom, aby dostali ženy do postele v tom nejkratším možném čase," říká Alice.
Je to pro ně hra, jde o zvyšování ega, je to zábava, která je za hranicí závislosti. Na otázku, zda tedy pickupeři osloví každou ženu, i tu, které nebyla dána do vínku přílišná krása, Alice přikyvuje, a poznamená dokonce, že ženy jsou pro ně pouhým dalším číslem v pořadí. A jak taková počáteční konverzace s pickuperem může vypadat?
„Začnou tím, že ženě nadbíhají. Vybírají si samozřejmě pokud možno atraktivní dámy a začnou konverzaci třeba takhle: Jé, slečno, teď jsem kvůli vám vystoupil z tramvaje, viděl jsem vás jít kolem a vy jste tak krásná! Prosím vás, je mi to strašně trapné, já vůbec nevím, co teď mám říct, ale nešla byste se mnou na kafe? Nedala byste mi číslo? – To je ten první kontakt se ženou, ale není to o tom, že se mu daná žena líbí, poprosí ji o číslo a pozve ji na rande. To samé totiž pak dělá opakovaně klidně 8 hodin v kuse, dle svých časových možností, samozřejmě. Záleží na tom, kolik čísel si odnese a jak s nimi bude pracovat dál.“
Pickupeři si v komunitě předávají i ověřené taktiky s názvem třeba: Jak dostat holku do postele za 2 hodiny s garancí. V diskusích se ale také objevují články s o něco kratším intervalem, a to třeba i 10 minut. A že se tyto praktiky stávají pro pickupery těžkou závislostí, k tomu se vyjádřila i Alice:
„My ženy si najdeme muže a chceme mít s ním vztah do konce života. Oni to mají ale jinak. Pakliže čtou knihy a články velkých vůdců, mentorů a guruů tohoto typu, jejich míra motivace je vysoká. Někteří muži to ale nezvládnou a frustruje je to natolik, že to zkouší více a více, a už je to jako gambling. Stávají se agresory. Jednou to ale přijde. Daný pickuper je natolik motivován k tomu, aby ženy dostával do postele, že třeba si opravdu najde mezi nimi tu pravou, se kterou chce být, ale dělá mu to balení natolik dobře, že i když se s ženou ožení, má s ní dítě, tak jeho hra nekončí, nýbrž pokračuje. Je to závislost podporovaná egem, komunitou. Přijde jim to naprosto v pořádku.“
Pickupeři se věnují svému seberozvoji, jsou introvertní, bojí se ženu oslovit, nemají charizma, ale navenek jsou velmi komunikativní, jsou v komunikaci často i agresivní a urputní a především jsou dominantní. To zmiňuje i Alice:
„Vždy musí být dominantní. V diskusích bývá napsáno: Dejte jim jen 25 % z toho, co můžete nabídnout, a nikdy, v žádném případě, jim nedejte najevo, že jste takzvaný boyfriend materiál. Nikdy to nesmíte dopustit.“ Alice vypráví dále o jejich sebevědomí. „To, že mají pak úspěchy u žen, jim dodává sebevědomí v práci. Řeknou si o zvýšení platu, chodí cvičit, začnou se jinak oblékat, zkouší různé vůně a podobně. Začínají se zajímat i o to, co my ženy vyžadujeme a potřebujeme. Takže třeba začnou chodit i na různé sportovní lekce, kam s oblibou chodíme, aby měli jednak větší povědomí o nás, jednak prostor, kde se nás hodně shlukuje – což je zase příležitost pro oslovení většího počtu žen. Některé ženy si dokonce číslují a především je hodnotí, nevím bohužel přesně jak. Rozhodně se ale nejedná o hodnocení od 0 do 10, mají určité parametry pro vzhled, tělesné proporce, inteligenci a další.“
Pickupeři mají i svou charakteristiku. Musí se odlišit od ostatních mužů. Rozdílnost se týká vzhledu, stylu oblékání, ale i komunikace – jak verbální, tak neverbální. Vzbuzení emocí je to, oč se jedná.
„Nezaleknou se odmítnutí žen. Častokrát jim dámy i přes urputnou žádost o rande či číslo sdělí prostou informaci: Já mám ale přítele. To je ovšem nezastaví a reagují třeba: Ale já nejsem žárlivý. Tím pádem ženu dostanou do interakce a oni jsou ve hře. Když osloví velmi půvabnou dámu, která je jistojistě zvyklá na komplimenty svého okolí, započnou konverzaci typu: Slečno, vy jste nějaká ztrhaná, asi jste dnes moc nespala, když máte takové kruhy pod očima. – Žena se začne obhajovat, na což oni přesně čekají. Méně atraktivní ženu pro změnu zahrnou komplimenty. Nejvíce si však užívají to, když za ženu úmyslně nezaplatí v kavárně. Ženy se kolikrát nahněvají či jsou nespokojené s tím, že muž podle etikety nechce zaplatit 70 korun za kávu, ale oni ji svou komunikací obalamutí natolik, že se pak žena cítí trapně, a následně se ještě omluví. Na diskusích se učí vyloženě: jak utřít holku? Samozřejmě ne vždy se tím každý řídí, ale je to jedna z praktik,“ říká Alice.
Alice ví ale i o dalších taktikách. „Dále je to o fyzickém kontaktu. Okamžitě dámu obejmou, pohladí, dají jí pusu na tvář. Oni pracují s tím, že máme rády objímání, ale ženám je například v baru nepříjemné, když se s ní dá muž při sklence alkoholu do řeči a začne ji zničehonic líbat a osahávat. Jsou enormně kontaktní, i když dotyčnou vůbec neznají. V komunitě řeší i logistiku. To znamená, jak dostat ženu z baru k sobě domů. Onen bar musí být ideálně za rohem, protože by si to v taxíku mohla cestou rozmyslet – a on by nezabodoval. Pokud se s ženou vidí již poněkolikáté, na večer jí pak v koupelně připraví odličovací tamponky, aby měla pocit, že se stará. Zároveň ale pickuper nesmí dopustit, aby si začala žena myslet, že je to vztahový partner.“
Alice si protrpěla s takovým "přítelem" své, žila s ním dokonce několik let, aniž by tušila, čeho se účastní. Nakonec se jí přiznal a ona zjistila, že paralelně s ní byl schopen udržovat dalších 50 vztahů. Nyní Alice dochází na terapie a s léčbou duše jí pomáhá i nový přítel.
