Beckett onemocněl rakovinou. Jeho sestra, která je o patnáct měsíců starší, zpočátku jeho nemoc nepociťovala. Postupem času začal její bratr slábnout, více spát a méně si s ní hrát. "Naše dcera to nechápala. Nevěděla, proč jejího brášku pořád vozíme do nemocnice, proč ho trápíme," vzpomínají Beckettovi rodiče.
Jenže ani takhle malým dětem se nic vysvětlovat nemusí. Beckettova starší sestra později pochopila, že musí bráškovi pomoct. Začala k němu vstávat v noci, chodí s ním do koupelny, když je mu zle, hraje si s ním, pokud má chuť, a pořád ho objímá. Je neuvěřitelné, jak rakovina jednoho člověka dokáže ovlivnit tolik lidí.
Beckettova sestra sice nemocná není, jeho utrpení ale cítí a vědomě prožívá s ním. Když je smutný Beckett, je smutná i ona. Ve svém nízkém věku tráví většinu času tím, že o svého bratra pečuje, místo toho, aby s ostatními dětmi běhala venku na hřišti. Beckett je velký bojovník a rakovinu se bezpochyby snaží porazit. Bez své sestry by se mu ale bojovalo daleko hůř!