7°C
Paní Jarmila, které nikdo neřekne jinak než Jajka, byla před necelými šesti lety soudkyní v Pardubicích. Život běžel ve svých kolejích, všechno šlo, jak mělo. Jarmila se těšila ze svých dcer a s manželem bydlela v příjemném rodinném domě. Všechno se ale obrátilo naruby, když Jarmila prožila těžkou automobilovou havárii. Bylo jí právě 45 let a zranění měla taková, že nebylo vůbec jisté, jestli bude ještě někdy chodit, jestli se vrátí do práce a co bude dál. Léčba začala operací a po ní následovaly další čtyři. To byl ale teprve začátek.
Primární problém
„Když jsem na podzim toho roku konečně byla po operacích v takovém stavu, že jsem mohla začít rehabilitovat a pomalu odkládat invalidní vozík, přišla další strašná rána,“ vypráví Jarmila a pokračuje: „Počítala jsem logicky s tím, že když budu poctivě cvičit a rehabilitaci brát vážně, vrátím se domů v nejhorším jen s francouzskými holemi. Při vyšetření se mi ale v páteři objevil podezřelý nález...“
Lékaři uvažovali o metastázách v kostech a začali hledat primární nádor, ze kterého se rakovina rozšířila. Týden byli bezradní, při vizitách se tvářili tajemně. Primární nádor stále nemohli najít. Podobně jako rakovina prostaty u mužů metastazuje do kostí, i u žen tvoří metastázy v kostech rakovina prsu.
Z toho nakonec vycházel primář z interny, který pak šel najisto a tumor o velikosti 6,5 cm našel v levém prsu. Nádor byl velký a lékař zpočátku ani nechtěl věřit, že by o něm Jarmila nevěděla. Lékař, který Jarmilu operoval, nakonec také vysvětlil, proč si tak velkou bulku nenahmatala. Nádor byl totiž umístěný pod prsním dvorcem a byl hmatný jen velmi těžce…
Je se mnou konec?
Život se Jarmile opět obrátil. Místo aby zůstala na rehabilitačním oddělení, prošla internou a skončila na onkologii. Vyšetření alespoň postupovala velmi rychle, protože byla přímo v nemocnici, takže výsledky biopsie a rozsah metastáz znala už za tři týdny.
Aby však špatného nebylo málo, osud zase přiložil. Nádor v prsu nebyl jen velký, ale měl i paprskovité okraje, a proto ho nebylo možné hned operovat. „Musela jsem nejdříve podstoupit silnou chemoterapii, která by ho zmenšila. Terapie mě ale dostala na lůžkové oddělení onkologie a nakonec na infekční, protože mé tělo reagovalo silným zánětem střev. Bylo to náročné období. Chodit jsem nemohla a jen s pomocí berlí a vozíku jsem se snažila obstarat si, co šlo, abych nebyla závislá na cizí pomoci. I při hygieně jsem raději uvítala pomoc manžela než mladého sanitáře. V hlavě jsem měla ty nejčernější myšlenky a v duchu jsem formulovala dopisy na rozloučenou pro své milované. Rakovina prsu s metastázami bývá přece popisována v běžných letácích jako poslední stadium nemoci,“ vzpomíná Jarmila na těžké chvíle.
Pomoc lékařky
S dcerou, jejím přítelem a kamarádkou v Dolomitech. Jarmila je třetí zleva.
Autor: archiv Blesk zdraví
Jak obrovskou pomocí může být pro těžce nemocného člověka nejen rodina, ale i podpora dobrého a zkušeného lékaře, poznala Jarmila díky své ošetřující onkoložce. „Povzbuzovala mě, říkala, že metastázy prý nemám teď řešit, s těmi tady můžu být deset dvacet let. I sama jsem se přesvědčovala, že když chirurgové odvedli tak skvělou práci a po havárii mi zachránili život, nějaké prso mě přece nemůže porazit. A mou osmnáctiletou dceru čekala maturita, takže jsem se domů prostě vrátit musela.“ Podařilo se jí to těsně před Štědrým dnem…
Nejen zbytek příběhu Jarmily, ale i další zajímavé články o zdraví a hubnutí najdete v lednovém čísle Blesk Zdraví, které je právě v prodeji:
