Před dvanácti lety jsem se vdávala. Z lásky. Velké lásky. Poznala jsem Turka, se kterým jsem plánovala budoucnost. Proč ne s Čechem? Třeba kvůli tomu, že můj Ibrahim mi ve srovnání s Čechy připadal nesmírně galantní, dbal o to, abych byla spokojená, doslova mě nosil na rukou. Cítila jsem se vedle něj jako princezna a ten pocit jsem po několika nevydařených vztazích potřebovala.

Mé okolí, především rodiče, mi sice svatbu rozmlouvalo, ale já si prosadila svou. První dcera Aiša se nám narodila přesně devět měsíců po svatbě. Zůstala jsem doma. Tehdy bylo naše manželství asi nejšťastnější. Ibrahim se v roli živitele rodiny skutečně cítil skvěle a byl si mnou velmi jistý. Můj společenský život se prakticky vytratil, ale tehdy mi to nevadilo, měla jsem svou dcerku.

Chtěla jsem pracovat

Aby děti neměly zmatek v tom, co se kolem nich smí a co ne, konvertovala jsem k islámu. To náboženství mi přišlo mnohem mírumilovnější než křesťanství. Chodili jsme společně do mešity, nejedli vepřové, alkohol se u nás na stole prakticky neobjevoval, pokud ano, Ibrahim tvrdil, že až sem, do pohanských Čech, Alláh nedohlédne.

Znásilnění? Mohla si za to sama, myslí si téměř polovina českých mužů

Já se nikdy nemodlila tak pravidelně a vroucně jako manžel, Korán jsem si ale přečetla. Aiša rostla a na svět přišla druhá holčička. Můj muž byl smutný, že nemá syna, ale prohlásil, že další dítě vše spraví. A tady začaly neshody.

Já jsem žádné další dítě nechtěla, chtěla jsem se vrátit do práce. Ibrahim se změnil. Přestal mi dávat peníze na domácnost, chtěl, abych ho odprosila třeba i za desetiminutové zpoždění, když jsem byla na schůzce s kamarádkou a jejími dětmi. Musela jsem mu slíbit, že podobná zvůle z mé strany se už nikdy nebude opakovat.

Zpočátku jsem to akceptovala, ale když jsem nastoupila do práce, začal mě sledovat. Najal si i detektiva, aby věděl, s kým jsem, když nejsem doma s ním. Vadily mu i mé kostýmy, přitom dress code u nás ve firmě je nesmlouvavý. A ten poprask, když zjistil, že si s kolegy občas vyrazím na oběd...

Čtenářka Bára: Máma věděla, že mě otčím zneužívá!

V jeho očích jsem se stala děvkou, která mu permanentně nasazuje parohy, všechny své frustrace na mě řval před dětmi. Nakonec jsem se s ním rozvedla, protože kdybych zůstala, ztratila bych poslední zbytky sebeúcty.

Rozdílné kultury – mohlo to někdy fungovat?

Oba jsme v sobě měli zakódované určité modely chování a ani jeden nebyl schopen ty vzorce v sobě přenastavit. Já chtěla pracovat, slavit s dětmi Vánoce, bylo mi jedno, jestli mám dceru nebo syna.

On však chtěl, aby jeho žena seděla doma, dělala mu servis čtyřiadvacet hodin denně a byla na něm permanentně a ve všech ohledech závislá. Dětem zakazoval slavit Vánoce, ale během Ramadánu nesměly jíst. Já jim půst zpříjemňovala dietními dobrotami a vánoční stromek s dárky jsem jim tajně chystala u své maminky. Ze začátku jsme se ještě snažili vyjít si vstříc a nějak ty kultury zkombinovat, ale jak jsme oba stárli, čím dál víc jsme se duševně vraceli ke kořenům a objevovaly se třecí plochy.

Jak to s Nikoliným manželstvím nakonec dopadlo, se dočtete ZDE.

Přinášíme vám příběhy skutečných žen, jejichž Vánoce nebyly nejšťastnější. Máte vy nebo vaše přítelkyně taky takovou zkušenost? Napište do redakce na marie.silhova@cncenter.cz.

Vyzkoušeno: Nejlepší produkty, které milujeme! Kupte je pod stromeček!

Co o vašem zdraví prozradí ústa? Pozná se z nich cukrovka i rakovina!