Obor gynekologie a porodnictví je nesmírně pestrý a když k tomu přidáte ještě genetiku, máte o zábavu postaráno a jen tak se nezastavíte. Přesně jako Marcel Hasch. Ačkoliv ho práce bavila, najednou se octl v bodě, kdy viděl spousty odvedené práce za sebou, ale před ním bylo prázdno. Nic. Z toho prázdna mu bylo navíc zle, a to jak fyzicky, tak psychicky.
Útok v nejhorší formě
Od roku 2012 trpí Marcel Hasch syndromem vyhoření. "Přepadl mě v nejtěžší formě. Zcela jsem se fyzicky i psychicky vyčerpal. V tom okamžiku nemůžete dělat vůbec nic. Nemůžete chodit, nemůžete jíst, nemůžete žít," popisuje nejhorší stavy, do kterých se dostal. Kromě toho, že se musel srovnat s těmito problémy, také musel čelit neznalým lidem, kteří jeho nemoc sváděli na lenost.
Podle jeho slov si spousta lidí myslí, že lidé se syndromem vyhoření prostě jen nebaví chodit do práce nebo že jsou dokonce líní pracovat. Přitom on sám by se moc rád vrátil do režimu, ale není to tak jednoduché.
Klikatá cesta
Od chvíle, kdy se o své nemoci dozvěděl, se snaží bojovat a s lékaři spolupracovat tak moc, jak jen může. Jenže bohužel i co se týče léčby, občas se u něj projeví "vyhoření", má tedy pocit, že v tom boji padne vyčerpáním stejně jako v profesi. Naštěstí se nevzdává. Věří, že ačkoliv je cesta ke zdárnému cíli klikatá, jednou ji prostě celou zdolá. "Zatím na cestě nejsou mé pacientky, ale věřím, že za nějakou z mnoha zatáček se znovu objeví," zůstává optimistický.
Moc rád by se totiž vrátil ke své původní profesi, tedy k prenatální diagnostice. Ne sice už úplně na plný plyn, alespoň na pár dnů v týdnu. Přál by si mít svou specializovanou ordinaci prenatální diagnostiky, genetiky a péče o páry s poruchou plodnosti.
Osvěta na prvním místě
Do projektu Srdcerváči se zapojil mimo jiné i kvůli osvětě. Rád by, aby veřejnost začala na syndrom vyhoření nahlížet jako na skutečný zdravotní problém, nikoliv jako na výmluvu proč nepracovat. Své zkušenosti chce předat nejen dalším nemocným, ale i jejich blízkým. "To jsou totiž ti, kdo vám mohou nejvíce pomoct k restartu, zpátky do normálního života," říká Marcel Hasch.
Přispět můžete i koupí předmětů s logem Srdcerváči. Všechny vytěžené peníze pak putují do grantového řízení a budou spravedlivě rozděleny mezi organizace, které zaměstnávají více jak padesát procent lidí s postižením.