4°C
Její největší problém se nazývá Crohnova choroba. Je to zánětlivé onemocnění střev, které se projevuje zejména tím, že člověk musí na záchod častěji, než je zdrávo. Kromě toho se můžou objevit větší únava, úbytek na váze nebo zvýšená horečka. Léčba je jen jedna: chirurg musí odstranit kus poškozeného střeva. Pokud je nutné vyjmout větší část, je člověku zařízen umělý vývod z břicha.
Knedlík v krku
A právě o tom by mohla Bára Ambrůzková mluvit. Crohnova choroba je skutečně jejím současným životním společníkem. Vybavuje se jí jedna vzpomínka, když jí bylo třináct let. Letargicky seděla u televize a přepínala z jednoho kanálu na druhý. Zasekla se na jednom programu, kde měl moderátor plaketu trupu s barevně vyvedenými vnitřnostmi.
Povídal o tom, jak se žije člověku s nevyléčitelnou chorobou, jak se jeho život změní, protože musí dodržovat dietu, a jak vlastně někdo může poznat, že zrovna jeho se ta nemoc týká. Báru v tu chvíli ani nenapadlo, že by to mohl být i její případ, byť na konci pořadu musela polknout sakra velký knedlík v krku.
Bára má pořád v hlavě také vzpomínku na jeden srpnový večer v roce 2011. Tehdy jí bylo dvacet čtyři let. Ležela v nemocnici a lékař ji uklidňoval, že pokud to jen trochu půjde, umělý vývod jí neudělá. Ale i přesto musí na její bříško nakreslit značku, kdyby náhodou přece jen...
Vnitřní smíření
Teď je to šest let, co se Bára učí žít s Crohnovou chorobou, a čtyři roky, co její tělo zdobí umělý vývod. Bohužel trvalo dlouhou dobu, než mladé ženě nemoc vůbec diagnostikovali. Dva tři roky chodila po doktorech, kteří její problémy nebrali vážně. Musela si projít pekelným obdobím, než uslyšela tu správnou diagnózu.
Na první pohled byste to vůbec nepoznali – ani při rozhovoru s ní. Je totiž optimistická, veselá, není těžké, aby se pro něco nadchla. Třeba pro tance, konkrétně swing. A když se zrovna nesnaží protančit botky na parketu, užívá si v kuchyni při pečení sladkostí. "Mám ráda, když to pak rozdám lidem, kterým to chutná," raduje se.
Jejím největším cílem by se v současné době mohlo zdát dokončení doktorandského studia biologie, ale je toho více. "Chtěla bych dojít k vnitřnímu smíření sama se sebou, se svou nemocí. A taky bych si chtěla najít přítele, který mě bude mít rád, i když mám nemocná střeva," rdí se mladá srdcerváčka.
Barbora Ambrůzková patří mezi odvážlivce, kteří se netají se svou nemocí, která jim ztěžuje život a často i úsilí najít si práci. A právě zde chce pomoci Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Bohužel se stává, že je člověk odmítnut kvůli svému zdravotnímu stavu, který jej ale často nijak neomezuje ve výkonu požadované činnosti. Zaměstnavatelé se prostě bojí toho, že bude muset chodit častěji k lékaři, a v práci tak bude chybět.
