S Romanem to byla láska na první pohled. O pět let starší, vysokoškolák, sportovec. Kdybych ho potkala dnes, jsem si jistá, že by to dopadlo stejně. Kromě toho, že byl od první schůzky okouzlující a galantní, měla jsem s ním také ten nejlepší sex, jaký jsem do té doby zažila.
Po půl roce chození jsme se k sobě nastěhovali. Roman nastoupil jako obchodní zástupce do jedné firmy a já si dodělávala školu. Za rok už vydělával tolik, že jsme se rozhodli, že se můžeme vzít a založit rodinu.
Štěstí si za peníze nekoupíš
Jakmile se nám narodila Eliška, stala se ze mě prakticky zelená vdova. Roman šel pracovně nahoru, odjížděl do práce v osm ráno a vracel se v osm večer. S dcerkou i se mnou se vídal prakticky jen u snídaně, a když jsme se potkali večer, byla jsem unavená buď já, nebo on. Sotva jsme stihli prohodit pár vět. A sex, který nás dřív tak bavil, jsme měli nejprve jednou za dva týdny, pak jednou za měsíc a nakonec jsem s hrůzou zjistila, že už jsme spolu nic neměli skoro čtvrt roku.
Možná si teď většina z vás řekne, na co si stěžuji, že spousta žen by za muže, který jim dopřeje život v blahobytu a má je rád, dala svou levou ledvinu. Já ale o Romana nechtěla bojovat s jeho prací. Chyběl mi muž, kterého jsem milovala.
"Našla" jsem si milence
Přestože jsme se o tom, že mě situace trápí, bavili několikrát, Roman mé prosby jen odmávl s tím, že to všechno přece dělá pro mě. Rozhodla jsem se zabojovat. Najala jsem si starší paní na hlídání a nakoupila punčochy, podvazky a lodičky. Občas, když byl Roman konečně večer doma, jsem si nechala pípnout telefon a s úsměvem jsem odepsala tak, aby u toho Roman vždy byl.
Občas se Roman vrátil a já ještě nebyla doma. Dorazila jsem chvilku po něm, milá a oblečená do svých upnutých šatů a podvazků. Samozřejmě jsem žádného milence neměla. Byla jsem domluvená s paní na hlídání, že mi dá vědět, až se Roman vrátí domů, abych už konečně mohla přijít i já. A v podvazcích jsem chodila za kamarádkou, které jsem pak plakala na rameno. Také zprávy mi chodily od ní a všechny jsem si schovávala, abych Romanovi mohla dokázat, že ve skutečnosti nikoho jiného než jeho nemám.
V mém muži se probral bojovník
Efekt naštěstí přišel takový, jaký jsem očekávala. Romanovi sice chvíli trvalo, než si něčeho všiml, ale pak to šlo rychle. Začal být pozornější, chodil z práce dřív a snažil se. Když jsem dělala drahoty, nevydržel a zeptal se, jestli někoho mám a jestli ho chci opustit. Ten večer jsem mu všechno vysvětlila, konečně vypadal, že mě poslouchá a slyší, když říkám, jak strašně se mi po něm stýská.
Od té doby je všechno mnohem lepší. Roman sice stále tráví v práci dost času, ale večer chodí dřív a víkendy si užíváme. A paní na hlídání pořád máme. Občas je ty podvazky hezké vytáhnout i kvůli manželovi, nejen pro imaginárního milence.
Čtenářka Adéla, fotografie jsou ilustrační