Lékaři jí nedávali naději, že bude chodit: Ona ale došla k oltáři!

23. srpna 2016 | 06:00

Říká se, že všechno jde, když se chce. Což dokázala i mladá nevěsta Jacquie Goncher. Na jeden den, ten nejdůležitější, se jí podařilo vstát z invalidního vozíku, dojít k oltáři, a ještě se svým manželem protančit celý večer. Jak je to možné? 

Zeptejte se nevěsty, jaké to je, když kráčí uličkou k oltáři. Hlavu vzhůru, udržet klepající se bradu, vstříc novým zítřkům každým krokem rozvážným – a hlavně nezakopnout! O tento svůj slavný minutový pochod měla být Jacquie Goncher ochuzena. Před osmi lety totiž nešikovně skočila do bazénu a ochrnula od krku dolů. Lékaři jí nedávali příliš nadějí, že by někdy ještě mohla chodit. 

Nikdy se nevzdat! 
Andy je pro svoji ženu oporou po všech směrech.

Protože je Jacquie silná žena, která se nevzdává, bojovala a rehabilitovala, co jí síly stačily. Během pár let se jí podařilo začít hýbat horní polovinou těla, ale nohy ji prostě neposlouchaly. Alespoň po většinu doby. Největší úsilí, které byla schopna vynaložit, stačilo na pár kroků po domě, kde se ale držela zdí, aby neupadla. Se svým osudem se nakonec smířila a postavila se k tomu všemu čelem. Snažila se ochrnutí nebrat jako handicap a dělala vše, co jí síly a možnosti dovolily. 

Před třemi lety potkala svého vyvoleného – Andyho. Jednoho dne měli v plánu vyrazit na výlet, projet se v kajaku a den zakončit piknikem. Když ji požádal o ruku, byla zaskočena, vůbec to nečekala! "První má slova, když jsem měla odpovědět, byla, že jsem strašně nervózní," směje se novopečená manželka.

Přípravy na obřad.
Chci být krásná! 

Pak ale začala myslet na to, že svůj svatební den si chce užít beze všech omezení a že k oltáři chce dojít po svých. A s manželem protancovat střevíce, jak se na svatbě očekává. Přála si být tou nejkrásnější nevěstou, ostatně jako všechny ostatní ženy. Ale nějak nebyla schopna dát dohromady dvě proměnné, a to krásu a invalidní vozík.

V tu chvíli zaťala zuby, zmobilizovala všechny síly a pustila se do těžké dřiny. Před svatbou pak šestkrát týdně docházela do tělocvičny, kde se svépomocí snažila posílit svaly nohou, aby byla schopna se postavit. Byla to dřina, několikrát to chtěla vzdát, těžko by se dopočítala, kolikrát se únavou rozplakala. Ale nikdy to nevzdala a během devíti měsíců dokázala téměř nemožné.

Inspirace pro všechny

Zatímco do té doby dokázala stát pouhých 30 vteřin, a ještě s oporou, na svatbě dokázala při obřadu stát 45 minut. "Ani mě nenapadlo, že bychom při obřadu seděli," usmívá se. Nicméně přiznává, že bez podpory svých nejbližších by to nezvládla. Její snoubenec jí pomáhal v těch nejhorších chvílích, kdy to chtěla vzdát. Vždy stál vedle ní a motivoval ji, aby to nevzdávala. 

To, že mohla Jaquie dojít k oltáři, pro ni znamenalo strašně moc.

Výsledek ale stál za to. "Bylo to strašně emotivní," říká. Nikdo z nás si asi nedokáže představit, co to pro ni znamenalo, když dosáhla svého cíle a užila si svatbu přesně tak, jak si předsevzala. Od té doby samozřejmě s rehabilitacemi neskončila a pokračuje dál. Jsou místa a situace, kdy invalidní vozík musí stále používat, ale jinak se snaží chodit už jen po svých. 

Její příběh by měl být inspirací pro všechny, kdo vzlykají nad svými životy a osudy, které k nim byly nespravedlivé. Pokud člověk věří, všechno jde zvládnout! 

1080p 720p 360p