2°C
Uznávám, že nevěra není nic, co by si člověk měl dát za rámeček, ale na druhou stranu si lidé byli nevěrní vždycky. A muži možná ještě víc než ženy. Když se na to přijde, je to průšvih, ale sama vím o několika párech, které to ustály. Nebo ve kterých lidé navzájem tuší, že jim ten druhý není stoprocentně věrný, ale drží se toho, že co oči nevidí, srdce nebolí, a tak po tom nijak nepátrají.
Bohužel, můj bývalý muž byl jiný. Byl vždycky trochu žárlivý – kdysi mi to imponovalo, s postupem let mě to víc a víc štvalo. A co hůř, když měl nějaké podezření, šel za ním jako policejní pes. A naše manželství na to podle mého zbytečně doplatilo.
Je pravda, že pro mě bylo vždycky docela těžké, abych byla svému partnerovi stoprocentně věrná, a jak ví moje nejlepší kamarádka, občasné úlety ke mně patří. Stávalo se mi to už na střední škole, když jsem měla první delší vztahy, i později, když jsem už byla dospělá. S manželem jsem od svých čtyřiadvaceti a během chození jsem mu byla celou dobu věrná, protože mi na tomhle vztahu skutečně hodně záleželo.
Byl to jen kolega na služebce, žádná láska
Přiznávám, pak už jsem mu nevěrná byla. Ale náš vztah to nijak neohrožovalo, protože já mám prostě ráda sex a nikdy jsem u jiných mužů nehledala lásku. Šlo třeba o milování s kolegou z jiné pobočky naší firmy, s nímž jsme se potkali na služebce. Já vdaná, on čerstvý otec, nic nebezpečného.
Bohužel, můj muž měl s postupem let pocit, že nade mnou ztrácí kontrolu nebo co. A začal šmejdit. Prolézal mi mobil, pak i Facebook, zatímco já to vůbec netušila.
Nemohl najít žádné milostné SMS nebo vzkazy, protože nic takového jsem nevedla. Neměla jsem milence, s nímž bych udržovala paralelní vztah, v němž bych snila, že s ním začnu jiný a nový a šťastnější život. Ostatně – byla jsem spokojená s tím svým. Holky začaly chodit do školy, byly už mnohem samostatnější a já měla najednou více času na sebe a nakonec i na manžela, kterého jsem taky nijak nezanedbávala.
Jenže on už si tak zvykl prolézat moje profily, že nakonec narazil na vzkazy, které jsem si vyměnila s jedním mužem – nebyly zamilované ani nijak zvlášť erotické, ale bylo jasné, že se nebavíme o pěstování ředkviček.
A už to jelo! Udeřil na mě po dobrém, pak začal dělat hysterické a žárlivé scény a nakonec uraženě odjel k rodičům, kterým si nezapomněl postěžovat. Ostatně se svou matkou měl vždycky až moc dobrý vztah. Nebudu to protahovat, zapírat nemělo smysl a můj muž nevěru neunesl. Rozvodové stání bylo do půlroku. Naše dvě osmileté holky máme ve střídavé péči – s tím nápadem přišel muž a nakonec proč ne?
Klára, Praha
