Můj syn Tomáš nikdy nebyl idolem dívek, ale pár vztahů za sebou má – většinou se ty holky rozešly s ním. Asi pro ně nebyl dost akční nebo bohatý, nevím. Před rokem a půl začal ten zatím nejvážnější s Markétou, kterou poznal v zaměstnání – pracuje jako správce počítačové sítě v jedné firmě a ona za ním přišla, protože jí nefungoval internet. 

Bylo vidět, že je šťastný, a já se radovala s ním, protože podle toho, jak svou lásku popisoval, šlo o rozumnou ženu, která to má v hlavě srovnané. Jenže za dva měsíce se rozhodl, že ji k nám pozve na oběd, a řekl, že se mi předtím musí s něčím svěřit. Když spustil "mami, Markéta je rozvedená a má dvě děti", krve by se ve mně nedořezal. Něco takového jsem si pro svého syna rozhodně nepředstavovala! 

Najednou se mi ta žena už nezdála tak sympatická. Možná je to moje vina, ale pro mě je prostě každá rozvedená žena minimálně spoluviníkem toho, že jí manželství nevyšlo. Vždyť i my jsme s manželem měli spoustu krizí, ale vždycky jsme to ustáli a ani jeden z nás nikdy nevyslovil slovo rozvod. To prostě mezi slušné lidi nepatří. Myslím si, že rozvedené ženy si za svůj osud trochu můžou samy. A že pokud mají děti a po rozvodu někoho hledají, tak proto, aby jim pomohl s péčí a financemi, o lásku nejde, všechno dělají kvůli dětem. A já chtěla vlastní vnoučata, ne nějaká vyženěná. 

Určitě tě chce obrat, Tomáši!

Syna se to hodně dotklo, ale protože je klidné povahy, ovládl se a řekl, ať si na jeho přítelkyni udělám názor, až dorazí na oběd. Děti s sebou na tohle setkání samozřejmě brát nebude, uklidňoval mě. 

Jenže já už se na ni nedokázala dívat bez zášti. Zatímco seděla u nás v kuchyni a jedla s námi domácí svíčkovou, představovala jsem si ji, jak v duchu počítá, co všechno by získala, kdyby se stala součástí naší rodiny. 

Oběd jsem sice zvládla s úsměvem, ale Markéta byla trochu zakřiknutá a napětí by se asi dalo krájet. Naše úsměvy při loučení byly trochu křečovité. 

Po tomhle setkání mi Tomáš poděkoval, jak dobře jsem to zvládla, ale já nepřestávala doufat, že se s Markétou rozejdou. Vždyť na světě je tolik svobodných holek! A mladších – ukázalo se totiž, že Markéta už má třicítku za sebou. Vypadala skvěle, což o to, ale rozvedenou, a navíc starší přítelkyni jsem nějak nemohla vydýchat. 

Tomáš pro změnu doufal, že se to změní, ale brzy pochopil, že se to nedá lámat přes koleno. A tak zatímco on docela často jezdí k Markétině rodině a pomáhá jim třeba na chalupě, Markétu k nám zdaleka tak často nebere. Tráví navíc spoustu času s ní a jejími dvěma dcerami a na nás už mu tolik nezbývá, což jsem mu před časem vyčetla. 

Místo toho, aby se zastyděl, navrhl, že můžeme vyrazit třeba do zoo společně – tedy on, Markéta, děti a já s manželem. Nejdříve jsem to rezolutně odmítla, pak jsem podlehla jeho mírnému nátlaku. Můj pohled na věc se tím moc nezměnil, navíc se přidal dojem, že být to moje děti, držím je víc zkrátka, Markétiny dcerky mi přišly roztomilé, ale trochu drzé. A když se začaly vyptávat, zda jsem jejich babička, měla jsem dojem, že je snad někdo navedl. 

Mami, budeme se brát

"Mami, Markéta má dojem, že ji nemáš ráda," přišel Tomáš před několika měsíci a já mu to nijak nevymlouvala, jen jsem mu zopakovala, co si myslím o rozvedených ženách, s tím, že jeho vztah je pro celou naši rodinu ostuda! 

Syn mi úplně vyrazil dech. Místo toho, aby se nad tím zamyslel, řekl mi, že Markétu miluje a že se letos na jaře vezmou. Manželovi je to jedno a myslí si, že své obavy přeháním, já jsem z toho vyděšená a nespím. 

Čtenářka Věra od Kladna