"Zuzano, přece víš, jak se mi celý život líbí pořádně vyvinuté ženské, to bys přece mohla pro mě udělat, jít si nechat vymodelovat pěkný silikony. Vždyť bych ti je zaplatil," pronášel můj muž Pavel celá léta, ale já jsem o tom nechtěla ani slyšet. Měla jsem docela hezké dvojky, se kterými jsem byla spokojená. Z počátku se líbily i Pavlovi, ale za čas se mi svěřil, že jeho sexuální symbol vypadá trochu jinak než já. 

"Tak si najdi nějakou s pětkama, já žádný silikony nechci," odbývala jsem ho, protože mám podobně obdařenou kamarádku, která má se svým "pokladem" stále nějaké problémy. Tu ji nesnesitelně bolí záda, jindy skučí nad kůží do krve rozedřenou od podprsenky a v létě ji trápí opruzeniny. A tohle že bych si měla dobrovolně pořídit? A ještě za to vyhodit tak nehorázné peníze?

Chybný ústupek

Ale roky ubíhaly a naše manželství pomalu skomíralo. Ne kvůli mým prsům, ale tak vůbec. Neměli jsme si už o čem povídat a každý si začal žít svůj život. Naší dceři už bylo skoro dvacet, takže čas trávila spíš s vrstevníky než s námi a my se k sobě začali chovat jako dva cizinci ze společného podnájmu. Nakonec jsem se rozhodla si s Pavlem o naší budoucnosti promluvit. "Nezdá se ti, že z našeho vztahu už zbylo jen otřískané torzo? Jak si to vůbec představuješ dál?" zeptala jsem se ho přímo. Debatovali jsme dlouho a rozhodli jsme se, že se pokusíme s tím něco dělat.

"Víš, co by bylo skvělý? Kdyby sis nechala zvětšit prsa. To by byl teprve nový začátek!" "Tak dobře," souhlasila jsem v jakési euforii, čehož jsem později velice litovala. Operace proběhla o několik týdnů později bez komplikací. Když to zachrání náš vztah, proč bych to neudělala? To jsem si opakovala stále dokola. Vždyť co by za to jiné daly, kdyby jim chlap zaplatil takový balík za sexy figuru! Po všech hojicích procesech jsem konečně byla schopná začít normálně fungovat. Pavel byl nadšený a vůbec se nemohl ovládnout, aby mi na moje ňadra stále nesahal. "Vždyť jsou moje, já jsem je platil," pronášel se smíchem. Mně ale postupem doby začal mrznout na rtech. Stalo se přesně to, čeho jsem se bála. Začala mě strašně bolet záda. Dřív jsem taky chodívala běhat, s takovým nadělením to skoro nebylo možné. A k tomu ta prsa vypadala strašně nepřirozeně. V plavkách mi z košíčků trčely dvě tuhé polokoule, o kterých by si jen hodně velká naivka myslela, že jsou pravé. Lidi se za mnou otáčeli a dost se jich určitě i smálo. Styděla jsem se za ně. Neměla jsem nechat se k tomu navést, litovala jsem po pár měsících a vzpomínala jsem na svou někdejší dívčí postavu.  

Vzpomínka na manželství č. 5

Bohužel manželovo nadšení pro novou tělesnou ozdobu také upadalo a i mně se – upřímně řečeno – chtělo do intimností s ním stále méně. Co ho kdysi tak vzrušovalo, jako by mu najednou vadilo. Na jednu stranu jsem byla ráda, když jsme „si dali pauzu", ale když trvala dva měsíce, byla jsem nervózní, a tak jsem na něj uhodila: „Moje velký prsa se ti už nelíbí? Nebo snad máš jinou?!" Ani moc nezapíral a rovnou to na mě vybalil. „Víš," řekl, „přírodní a velký jsou přece jenom lepší než silikony."

Byla jsem v šoku a noc jsem probrečela. Za několik týdnů jsem ho potkala na ulici, jak kráčí zavěšen do o půl hlavy vyšší brunety s neuvěřitelnými, avšak zjevně přírodními vnadami. Nakonec jsme skončili před rozvodovým soudem. Já na zhroucení, s podlomeným sebevědomím, manžel urputný, rozhodnutý obrat mě o všechno. Bohužel však právo, alespoň pokud jde o majetek, bylo na jeho straně. Nakonec to ale přehnal. Začal požadovat zaplacení částky, kterou vydal za má umělá prsa! Ta nehorázná drzost! Naštěstí i soud uznal jeho požadavek jako nesmyslný.

Po rozvodu jsem skončila v malém bytě a s velkými prsy úplně sama. A první věc, kterou jsem si jako svobodná paní dopřála, bylo vyjmutí mých obřích implantátů. Už bych se v životě do ničeho podobného natlačit nenechala. Jsem ráda, že mám všechny eskapády za sebou a začínám znova.

Čtenářka Zuzana