Zvenčí a zdálky to asi všechno vypadalo báječně. Když jsem někam přijela s kočárkem, ostatní matky mi ho musely závidět, měla jsem skvělý model - není divu, pečlivě ho vybíral manžel ještě předtím, než se narodila naše první dcera. 

V té době vůbec bylo ledacos fajn. Oba jsme se na dítě těšili a společně jsme vybírali
i nakupovali výbavu, až mě překvapovalo, jak se do toho manžel položil, protože od kamarádek jsem věděla, že to jejich partneři zase tak neřešili a nechávali to spíš na nich. 

5 příběhů beznaděje! Dluží mi na alimentech, nemám ani na chleba!

Až po porodu mi však začalo docházet, co se vlastně děje. Do té doby jsme měli každý svůj příjem, přičemž muž platil většinu výdajů, jako bydlení nebo velké nákupy, protože měl mnohem vyšší plat. Já ten svůj měla spíš jako kapesné, ale kupovala jsem i nějaké jídlo a když bylo potřeba něco koupit do domácnosti, prostě jsem to koupila a nepřemýšlela nad tím. 

To ti musí stačit!

ss

Autor: profimedia.cz

Po porodu mi nastaly krušné časy. Půl roku jsem měla mateřskou, což bylo něco přes deset tisíc, ale pak už mi příjem klesl na rodičák, nějakých sedm tisíc měsíčně. A muž mi dal celkem jasně najevo, že to mi prostě musí na měsíc stačit. Nejdříve na potřeby moje a jednoho dítěte, časem na děti dvě. 

Vypadá to, že to není zase tak málo peněz. Ale já z toho musela kupovat nejen jídlo pro nás během dne, protože manžel sice zařizoval rodinné nákupy, ale snad nikdy nekoupil nic, co se dalo strčit dětem na cestách, ale také pleny nebo třeba léky, kterých u malých věčně nastydlých dětí není zrovna málo. Trvá to do dneška, stejně jako si musím sama platit třeba telefon. Není divu, že nosím několik let staré oblečení a boty ze second handu, ani dětem nenakupuju jinde. 

Čtenářka Anežka: Tchyně mi ze života udělala peklo! Lezla i do skříní!

Vím, že podobně počítá každou korunu spousta matek na rodičovské dovolené, ale já bych nemusela! Sobě totiž muž dopřává a rozhodně ne málo. Když chtěl, sebral se například s kamarády a jel na dva týdny na jachtu do Chorvatska. Když jsem přišla s nápadem, že bych jela s kamarádkami a všemi našimi dětmi na pár dní do penzionu, vlastně se mi vysmál a že jestli jsem si na to snad ušetřila. 

Řekl mi, že teď je rodinná kasa a zodpovědnost za ni na něm a že takové utrácení nemůže dopustit, když nemám kloudný příjem. Na námitku, že by to bylo určitě levnější než jeho cestování, mi dost důrazně vysvětlil, že to sice ano, ale že on si jako živitel potřebuje odpočinout. A připomenul mi, že občas nás někam vezme na výlet a platí za nás i v restauraci, což spousta žen nemá. 

Plavání ano, kafe ne

Dětem je pět a tři roky, starší by snad měla jít od září do školky. Doufám, že mladší vezmou už ve třech, a já se tak za rok budu moci vrátit do práce a tuhle ponižující situaci ukončit. Bohužel, nejsem asi dost šikovná ani výkonná na to, abych dokázala pracovat během rodičovské dovolené. Předtím jsem pracovala jako knihovnice a ke své práci se chci zase vrátit. 

Do té doby nebudu moci ani s kamarádkou na pitomé kafe. Moje děti navíc přicházejí o spoustu dnes běžných dětských radostí, ale já si prostě nemůžu dovolit třeba tisícovku za den v ZOO. Jedinou libůstkou, u které manžel ustoupil, bylo dětské plavání, které mi milostivě zaplatil. Ale já si po něm nemůžu ani sednout s dětmi a ostatními matkami do tamní malé kavárny, protože na to prostě nemám. 

Zora z Hradce Králové