3°C
Asi vám většinou píší čtenářky, které řeší skutečné životní průšvihy, ale já si taky moc nevím rady. Nebo vlastně vím, rozhodla jsem se, že chci po dlouhém manželství odejít od svého muže a začít nový život. Určitě si myslíte, že jsem bláznivá ženská, která roupama neví co by, ale já si prostě připadám moc mladá na to, abych život odškrtla jako něco splněného a nějak ho doklepala.
Přesně tak to bohužel má můj muž. Sice ještě oba chodíme do práce, ale on stále častěji mluví o tom, jak se těší do důchodu a že budeme jezdit na chalupu, kterou máme společně s jeho rodiči, ale ti už tam kvůli věku nejezdí. Občas řekne, že je tak rád, že už máme děti velké a splacenou hypotéku na byt, ve kterém bydlíme, a že už nás načekají žádné starosti, snad kromě zdraví.
Mě to děsí, je mi přece sotva padesát! Jinak proti němu nic nemám, ale prostě vidím, že je z něj čím dál větší morous, který nejradši sedí doma na gauči a přepíná televizi. Zatímco já si připadám, jako by mi narostla křídla – děti jsou z domu a mám víc peněz než v době, kdy byly menší a spláceli jsme bydlení.
Kam pořád trajdáš, prosím tě
Jezdím na víkendové pobyty doma i v zahraničí, zase s kamarádkami nebo sama, případně na menší výlety a miluju to! Představovala jsem si kdysi, že budeme s mužem jezdit spolu, ale on prostě nechce, má nejradši své pohodlí, a to se asi s věkem lepšit nebude. Místo toho čím dál více řeší mě – co pořád někam trajdám a zda bych tak jako jiné ženy nemohla sedět doma na zadku. Předhazuje mi sousedky z domu, které taky sedí doma, ale to jsou takové domácí puťky, s nimiž si prostě nemám co říct.
A čím dál tím méně si toho mám co říct i s manželem. Když kvůli němu zůstanu doma, stejně si dělá něco svého a mně jen tak odsekne, že na povídání snad mám kamarádky. Musím se smát tomu, že některé ženy trápí druhá míza jejich muže, protože u nás to zjevně nehrozí, z mého kdysi šarmantního muže se prostě stává dědek, který čím dál častěji mluví o svém hexenšusu místo toho, aby měl nějaké plány na další etapu života.
Já jich mám i mimo cestování spoustu! Ještě nedávno jsem přitom nijak nepočítala s tím, že bych snad svou životní situaci řešila rozvodem, ale poslední dobou si to představuju čím dál častěji. Je to nezodpovědné a sobecké? Když mám ze soužití s manželem čím dál méně, nějak nevidím důvod v něm pokračovat. Můžu vás ujistit, že v tom není žádný jiný muž – s tím mým už sice skoro nespíme, vlastně vůbec, ale zrovna tohle mi nijak extra nechybí. Pokud bych potkala někoho jiného, asi bych se nebránila, ale zrovna tohle mě pryč nežene, to spíš nedostatek něžností a vzájemné komunikace.
Zatím jsem se svěřila nejlepší kamarádce – ona sama by to prý rozvodem neřešila, ale mě chápe, protože si dovede představit, jak je to pro mě svazující. Teď sbírám odvahu, abych to probrala s dcerami. A s mužem, samozřejmě, ale ten hovory o našem vztahu prostě nesnáší.
Marta, Znojmo
