Začalo to tím, když si naši na stará kolena pořídili chalupu. Prodali byt ve městě, krásně ji zrekonstruovali a trávili v ní přes dvacet let svého důchodu. "Jednou bude celá tvoje," slibovali mi, protože jsem s manželem a dvěma dcerami bydlela ve vesnické škole, kde jsme oba učili, a vlastně jsme neměli nic svého. A učitelské platy rozhodně neposkytly ten komfort, kdy si můžete vzít milionovou půjčku a kupovat si byt. Nastal ale problém s mým bratrem Mirkem.

Bratr mi záviděl

Vyženil sice dům ve městě, nemusel platit ani nájem, ale stejně mu vadilo, že bych chalupu měla dostat jen já, když on má právo na polovinu. "Hele ségra, to není spravedlivé. Nechápu, proč bys měla dostat všechno jen ty a já nic," rozčiloval se a pořád chodil hučet do našich. A tak se stalo, že to rodiče nechali, jak to je, a když umřeli, chalupu jsme dědili podle zákona s bráchou napůl. A to byla naprostá tragédie.

Rvačka o chalupu

"Chceme tu být o prázdninách," volala jsem mu hned to první léto, ale on tu chtěl být taky. Jeho žena mě obvinila, že jsem si z chalupy tajně odvezla věci po mamince, ale proč bych si nemohla vzít její kožich? Přece se jí nebudu ptát kvůli dovolení? Poté zmizelo vyřezávané houpací křeslo, obrázky a sošky – prý ani oni nepotřebují můj souhlas! A tak to šlo dokola, až už v chalupě nezbyl ani talíř.

"Ty zlodějko, nemysli si, že shrábneš všechno. Celé roky jsi mě chtěla připravit o barák po našich a nevyšlo ti to, co? Tak se snažíš nás okrást aspoň takhle!" křičel na mě po nocích do telefonu, když si předtím dodal kuráže v hospodě. Neměla jsem rodiče a přišla jsem o bratra, ta chalupa mezi námi stála jako hradní opevnění.

Příběh čtenářky Jitky: Manželovi hráblo z dítěte, stal se ze mě chodící inkubátor

S manželem jsme měli rudo před očima, když tu naši vesnickou malotřídku zrušili a my se museli stěhovat o dům dál. A kam jinam než do chalupy po rodičích? To mi ale neprošlo, protože brácha se ženou a dětmi sem jezdili každý víkend, aby dávali patřičně najevo, že půlka patří jim. Musím přiznat, že jsme se tam málem prali.

Dům, ve kterém jsem prožila mnoho krásných dní se svými milovanými rodiči, jsme nakonec museli prodat. Na zápraží, kde jsme si s maminkou povídaly své tajnosti, už dnes sedí jiní lidé. A s bratrem jsem se už deset let neviděla.

Čtenářka Zuzana