3°C
Z mého manžela se stal gambler. Stačil k tomu jeden podnikový večírek. Můj muž David pracoval jako bankovní úředník, já v soukromé účetní firmě. Neměli jsme se zle. Všechno se zkazilo na Vánoce před pěti lety.
"Banka pořádá vánoční večírek v jednom vyhlášeném kasinu. Jsou zvány i manželky," oznámil mi manžel a já se docela těšila. Poprvé v životě si jen tak z legrace vyzkoušíme hazard – ruletu, Black Jack, poker, nakonec i lidový mariáš. Nehrálo se o peníze, ale jen o žetony, kterých každý dostal, kolik si řekl – a zadarmo. Moc se to tenkrát povedlo.
Bavili jsme se dlouho u rulety, David nakonec zakotvil u stolu s pokerem a já na baru s několika dalšími manželkami jeho kolegů. Když se mi pak k baru přišel pochlubit plnými kapsami vyhraných žetonů, z legrace jsme spočítali, o kolik bychom byli bohatší. "Sto padesát tisíc! Alenko, to není možné! Škoda, že to není doopravdy," litoval rozčilený manžel.
Výhra mu zatemnila mozek
Tou fiktivní výhrou byl úplně omráčený a přišlo mu, že lehčeji vydělané peníze snad ani neexistují. Mávla jsem nad tím rukou, oba jsme trochu pili, za dva dny si na to už ani nevzpomeneme.
David si ale vzpomněl. "Jdu to zkusit, drž mi palce," řekl mi po Novém roce. Brala jsem to jako hru a novou zkušenost. Co kdyby opravdu vyhrál?
A taky že jo. Sice už ne takový balík, ale třicet tisíc mu vesele šustilo v kapse. Tenkrát jsme se veselili spolu, to jsem ale ještě netušila, že David právě vykročil na cestu do toho nejčernějšího pekla. Svou vášeň totiž začal rozjíždět pravidelně. Byl přesvědčen, že on je tím vyvoleným, výjimečným člověkem, který byl obdařen šestým smyslem pro hru.
Ale samozřejmě, že vrtkavá štěstěna si začala sedat na úplně jiné vyvolené. A to hned při příští návštěvě. Tehdy se David vrátil až hodně po půlnoci. Opilý a bez peněz. Prohrál dvacet tisíc. Byl rozhodnutý, že je vyhraje zpátky. Pak už o hraní tolik nemluvil, jen se zmínil, že je vše na dobré cestě a že dluh uhradí.
Pardon, ale na účtu nic není
Vzápětí jsem u bankomatu zjistila pravdu. Ačkoli na účet chodila moje i manželova výplata, byly na něm krátce po výplatním termínu tři stovky.
Z Davida se stal gambler! Žádné jiné vysvětlení nebylo. Doma jsem na něj uhodila a on se přiznal, že peníze skutečně zůstaly v kasinu.
"Jdi se léčit, to přece nemyslíš vážně," křičela jsem na něj, ale on se zapřísahal, že už v tom nejede a to, co zmizelo, tam zase vrátí zpátky. Já jsem si ale hned druhý den založila vlastní účet a jeho číslo nahlásila v práci do účtárny. Výplatu už mu v plen rozhodně nedám.
Blížily se další Vánoce. Na ulici jsem potkala mužova kolegu z práce, který litoval, že už tam David nepracuje. To byl teprve šok. Doma jsem se dozvěděla, že ho z práce vyhodili – důvodem byla zpronevěra peněz. Od té doby místo práce obchází herny a snaží se dluh vyhrát zpátky. Marně. Nakonec přišel exekutor. Zmizel nábytek, v kuchyni nezůstala ani varná konvice. Kdyby nebylo mé výplaty na odděleném účtu, neměli bychom ani na chleba. David se pokusil o sebevraždu. Teď ho na psychiatrii dávají dohromady a já doufám, že se začne léčit z gamblerství. Jenom v tom případě jsem ochotná ho podpořit. Jinak s ním končím.
Alena, České Budějovice
