S otcem mé dcery jsme se nikdy nevzali. Vlastně jsme spolu bydleli jen velmi krátce. On pil. Prakticky neustále. A když někdy nečekaně vystřízlivěl, najednou začal vychovávat mě i dceru. To jsem nedokázala snést a přiměla jsem ho, aby odešel. On sám se o naši malou nikdy nezajímal, nebral si ji. Proto jsem byla ráda, když jsem potkala Ondru.

Nový muž, nový život

Ondra byl pravým opakem Janina otce. Byl zábavný, pozorný, organizoval nám výlety, dovolené, byl s námi rád. Janě v té době bylo jen pět, zvykli si na sebe hladce. A já byla šťastná, že se nám hezky žije, že si všechno sedlo, což nebývá rozhodně pravidlem.

Když bylo dceři patnáct, najednou ale začala být hrozně protivná. Na mě. Pořád mě před Ondrou shazovala a trousila věty typu: "Mami, ty jsi tak tlustá, nemožná, mimo..." Byla jsem z ní zaskočená, ale přikládala jsem to pubertě.

Navíc se ale začala chovat přehnaně vyzývavě. Před Ondrou se promenádovala velmi často do půl těla, lezla mu na klín, pusinkovala ho. To mi už začalo dost vadit, i když jsem to nedávala najevo. Červíček pochybností ve mně začal hlodat.

Čtenářka Anežka: Tchyně mi ze života udělala peklo! Lezla i do skříní!

U kafe jsem se svěřila své nejlepší kamarádce, že jsem asi divná, ale že mi dceřino chování leze krkem. Přece jen při svých zkušenostech už vím, jak na muže působí mladé obnažené tělo, jak snadno podlehnou, když se jim dívka sama nabízí. A dcera byla kus, to jsem musela uznat. Zatímco já jsem prostě stárla.

A co na to kamarádka? Navrhla mi, ať si o tom promluvím s Janou i Ondrou. Mně se ale moc nechtělo. Co když se pletu a budou na mě koukat jako na blázna? Zavrhla jsem to a trápila se dál.

Nakonec jsem otravné myšlenky zaplašila do ztracena a na chvíli to pustila z hlavy. Když jsem ale procházela jeden měsíc naše rodinné účty, všimla jsem si, že manžel utratil nekřesťanskou částku za holčičí oblečení. Vletěla jsem do dceřina pokoje a samozřejmě: měla kompletně novou garderobu.

Vyjela jsem na něj, jestli se nezbláznil, že ji přece nemůže tak rozmazlovat. On se ale bránil, že Janě jen chtěl udělat radost a že proč to řeším, když se nám daří dobře. Jenže mně nekoupil nic! Opět jsem vůči své dceři pocítila silnou žárlivost. I když jsem se snažila ovládat, byla jsem na ni protivná, ukrutně mě dráždila. Čímkoliv. Kdykoliv se k Ondrovi blížila, hnala jsem ji pryč, schválně ji úkolovala, jen aby neměla příležitost.

Příběh čtenářky Zlaty: Provdala jsem se za bratra své dcery!

Pak přišla situace jako z béčkového románu pro ženy. Jednou mi nebylo dobře a vrátila jsem se z práce dřív. A v kuchyni načapala svou dceru a Ondru, jak se vášnivě líbají, kolem nich se válely poházené svršky. Myslela jsem, že to nepřežiju. Začala jsem řvát. Dcera vyděšeně odběhla, Ondrovi jsme sbalila tašku a okamžitě ho vyhodila. Byl to neuvěřitelný trapas, špatný sen. Bezmocně jsem se svezla na židli a nemohla se ani pohnout.

Brečela jsem celou noc, celý den. Na dceru se nemůžu od té chvíle ani podívat, po Ondrovi se mi stýská, ale vím, že s ním už nemůžu žít. Nesnesu prostě pocit, že ho Jana vzrušuje víc než já, že se jí dotýkal. Navíc mě děsí, že by si toho okolí všimlo.

Vždyť by to nakonec mohlo zavařit nám všem! Jsem uražená, zraněná, naštvaná. Nepočítala jsem s tím, že se moje rodina jednou takhle absurdně rozpadne. Kvůli vlastnímu dítěti! A že si nebudu vědět rady, jak odpustit své holčičce.

Příběh Ondřeje: Partnerka mi utekla s mužem, kterého jsme si vzali do trojky