3°C
Na miminko jsme se hrozně těšili. Až mě překvapilo, jak intenzivně se mnou manžel těhotenství prožíval. Nosil z knihovny štosy knih o mateřství a vývoji dítěte. Jen co jsme se dozvěděli pohlaví dítěte, začal intenzivně vybírat jméno. Nakonec jsme se rozhodli pro Sofii, která symbolizuje moudrost.
Radek mě vzorně vozil na těhotenskou jógu i předporodní kurzy, které nikdy nevynechal. Doma převzal naprostou většinu mých povinností a dohlížel, abych odpočívala. Začal nakupovat jen biopotraviny, aby dítě nedostávalo žádné chemické látky a bylo zdravé. Žertovala jsem, že to přehání, že přece nečekáme následníka trůnu, ale malou Sofinku, jejíž mamka je sekretářka a táta účetní.
Bez sexu
Přestože moje těhotenství probíhalo úplně normálně a cítila jsem se skvěle, manžel trval na tom, abych lékaře, který byl ostatně jeho kamarád, požádala o rizikové těhotenství. Že prý není důvod, abych chodila do práce, když už můžu být v klidu. Popravdě moc se mi nechtělo, ale bylo léto a přece jen jsem nakonec ocenila, že mohu v těch vedrech sedět s břichem ve stínu na zahradě, a ne se vařit v kanceláři. Proto jsem té možnosti využila.
Už ke konci těhotenství mi začala být manželova péče trochu nepříjemná. Pracoval totiž z domova, a když jsem odešla na rizikové, měl mě v podstatě neustále pod dohledem.
Chodící inkubátor
Absolutně nepřipadalo v úvahu, že bych snědla něco nezdravého, a to i přes to, že moje chuť na hranolky z mekáče byla absolutně neovladatelná. O tom, že bych si třeba k večeři dala hlt vína, nemohlo být ani řeči. Stejně tak mohl vyletět z kůže, když jsem chtěla jít s kamarádkou na kus řeči do kavárny nebo po nákupech. Co kdyby se mi cestou něco stalo, moc se unavím a podobně. Čím dál tím víc jsem si uvědomovala, že vlastně o mě nejde. Podle něj se mělo absolutně vše podřídit ještě nenarozenému dítěti. Cítila jsem se jako chodící inkubátor. Nebylo podstatné to, jak se cítím já, ale to, co je podle něj dobré pro dítě.
Matka tyran
Myslela jsem si, že s porodem se všechno zlepší. Sofinka se narodila dva dny po termínu a byla úplně zdravá. Žádné poporodní komplikace, ani žloutenka, prostě krásné růžové miminko, které se mělo čile k světu.
Bohužel ani po porodu Radek v přehnané starostlivosti nepolevil. Jenže teď se jeho péče obracela proti mně. Neustále měl pocit, že o Sofinku nepečuji dostatečně, že ji nekojím dost, nehlídám dost, nestimuluji dost. Když jsem nevystřelila ze židle, jen co poprvé kníkla, byla jsem hned za špatnou matku. Nejhorší bylo, že mě ztrapňoval i před zbytkem rodiny a přáteli. Stačilo, aby mi malá v náručí zaplakala, a už mi ji bral z rukou, jen aby návštěvě ukázal, jak já jsem nemožná matka a on skvělý pečující otec.
Pád na dno
Upadala jsem stále do hlubší deprese. Jediný čas, kdy jsem mohla být alespoň trochu sama sebou, byly chvíle, když malá spala v kočárku a já s ní vyrazila na procházku. Jinak jsem byla stále pod dozorem a drobnohledem. Ze stresu jsem přišla po dvou měsících kojení o mléko. Samozřejmě to podle něj byla moje vina.
Já byla alespoň ráda, že si můžu dát na procházce v kavárně dvojku vína. Když jednou odjel na služební cestu a zůstal tam přes noc, měla jsem takovou radost, že jsem sama vypila litr vína. Samozřejmě jsem se hrozně opila, protože jsem už alkoholu odvykla. Upadla jsem a narazila si ruku. Měla jsem opravdu velké štěstí, že zrovna tu noc spala Sofie jako zabitá a já se o ni nemusela starat. Když jsem se ráno probudila s kocovinou, uvědomila jsem si, že už to dál nevydržím. Buď se ze mě stane na chlastu závislá troska, nebo musím odejít. Zabalila jsem nám oběma věci a ještě ten den odjela s dcerou ke své mámě.
V rozvodovém pekle
V tuto chvíli nevím, jak to všechno dopadne. Rozvod je těžký. Manžel dělá vše pro to, aby dceru získal do vlastní péče. Moje právnička mě ale uklidňuje, že je příliš maličká a soud nemá žádný důvod mou způsobilost v úloze matky zpochybnit. I když Radek se o to intenzivně snaží. Podle něj jsem psychopatka. Naštěstí posudek psychologa dává za pravdu mně a jako problematickou osobnost označuje jeho. Jak to ale všechno dopadne, netuším. Jen se modlím, aby Sofie nemusela žít s někým, kdo bude kontrolovat každý její nádech.
