Když jsem dceru pouštěla studovat do Prahy, vybrala si jeden obor na filozofické fakultě, měla jsem o ni strach. Vím, že na internátech bez rodičů žijí i mladší děti, ale ona vážně nebyla moc otrkaná. Bydlíme na malém městě na Vysočině, v němž chodila na gymnázium, a vlastně bez nás nikdy moc nikam nejezdila – až jsem se bála, že se nedokáže osamostatnit.

Její vrstevníci jezdili v létě s různými partami, ona tak maximálně s kamarádkou na chatu a kromě toho pořád měla zájem o letní dovolené s námi, i když to nebýval žádný luxus. Vím, že ji trápilo, že nemá žádnou velkou lásku, jejích pár vztahů s kluky po čase skončilo – panna už nebyla, ale doufala, že na studiích potká daleko zajímavější mladé muže než u nás v podstatě na venkově. 

Když jí začal semestr, zpočátku jezdila domů každý víkend – v Praze se jí dost stýskalo a víkendy na koleji byly asi smutné. Pak se to začalo měnit. Říkala, že má hodně učení a bude se raději v klidu připravovat v Praze, bylo jasné, že si tam také našla nové kamarády a kamarádky. Na jednu stranu mi doma chyběla, ale na druhou jsem byla ráda. 

Pak se začala měnit. Nejen to, že jezdila domů méně, ale navíc se i chovala jinak – byla najednou daleko sebevědomější a ráznější. Všímala jsem si také toho, že má nové oblečení, obarvené vlasy. Vážně jí to slušelo, ale mně vrtalo hlavou, kde na to vzala – my jí dávali na kolej a pak kapesné na jízdné a jídlo, ale rozhodně neměla na rozhazování. 

Dělám to jen občas, mami

Nejdřív mi tvrdila, že občas pomáhá jako asistentka v jedné firmě, kterou vlastní otec její spolužačky, ale neznělo to moc věrohodně.

Mě pak napadlo, zda si ji nevydržuje nějaký muž – jsem mistr černých scénářů a tahle možnost mi přišla dostatečně děsivá. Jelikož jsem s dcerou měla vždycky blízký vztah, je to moje jediné dítě, nakonec jsem z ní víceméně dostala pravdu. 

Přiznala, že dělá placenou společnici... A že jí tu práci dohodila spolubydlící z kolejí, která dělá to samé. Obě jsme se ten večer pečlivě vyhýbaly slovu prostitutka, ale mně bylo jasné, že když muž zaplatí, dostane kompletní servis. 

Mou první reakcí bylo zděšení, co že to moje malá slušná holčička dělá. Proto jsem na ni nejdříve začala křičet, ale neudělala jsem to ráda, protože jsem nechtěla ztratit její důvěru, s kterou se mi svěřila. 

Proto jsem se ji snažila chápat a nakonec snad pochopila. Líčila mi, jak si chtěla najít brigádu, aby si mohla koupit hezčí oblečení než to, které si přivezla z domova. Nebo aby si občas mohla dopřát hospodu se spolužáky. Jenže na nic slušně placeného nemohla narazit. Vykulenou holku z vesnice se každý snažil natáhnout. A ona sama nebyla moc průbojná. 

Peníze za práci, kterou má teď, jsou pro ni zkrátka velkým lákadlem. Utěšuju se tím, že je to spíše společnice a že někde nešlape chodník. Ale jsem samozřejmě vyděšená, bojím se o ni a bojím se ostudy, kdyby to prasklo. Zapřísahala jsem ji také, aby to brala jako hodně dočasnou věc a co nejdříve s tím skončila, jakmile si najde nějakou normální práci, což mi slíbila. 

Na jednom jsme se nicméně shodly, její otec se to za žádnou cenu nesmí dozvědět. Bylo by to pro něj strašné zklamání, a byl by navíc schopen jet do Prahy a udělat někde nějakou příšernou scénu, jen aby naši holčičku z takového prostředí dostal. 

Romana z Jihlavska