S mužem jsme spolu žili už osmnáctým rokem, synové studovali střední školu, my konečně doplatili všechny půjčky a těšili se, jak budeme cestovat a užívat si jeden druhého.

Měla jsem pocit, že svého muže dobře znám, že jsem měla na partnera zkrátka v životě ohromné štěstí. Vše se změnilo ve chvíli, kdy mi zavolala jistá žena.

Prý se mnou musí co nejdříve mluvit, protože má pro mě zásadní zprávu. Nemám se o tom však zmiňovat před manželem, vše chce nejprve probrat se mnou.

Dlužil alimenty za pět let

Domluvily jsme si schůzku hned na druhý den v jedné kavárně v hlavním městě. Byla jsem z toho pěkně nervózní. V kavárně na mě čekala upravená, hezká žena minimálně o deset let mladší než já.

Začala tím, že je jí to celé moc trapné, ale už si neví rady. Můj manžel jí prý odmítá vyplácet výživné na jejich pětiletou dceru. Nechce přiznat její otcovství!

Jako by do mě udeřil hrom, vůbec jsme tomu nemohla věřit. Když se však ona žena rozpovídala, všechno do sebe začalo zapadat. Jeho časté služební cesty před pár lety, podrážděné chování, narážky na to, jaké jsme my, ženy, manipulátorky…

Poměr měl několik let

Vůbec jsem nevěděla, co dělat. Žena přiznala, že se s mým mužem scházeli pár let, když mu však řekla, že je těhotná, vše hned skončil. Jako ve snách jsem jí slíbila, že s ním všechno proberu.

Hned večer jsem „vystartovala“. Zaskočila jsem ho tak, že okamžitě vše přiznal. Prý se to celé odehrálo v době, kdy jsem se mu moc nevěnovala, řešila svoji práci i trable s naším synem.

Chtěl svoje chování za každou cenu nějak rozumně omluvit, ale to se mu nepodařilo. Řekla jsem mu zcela jasně, že se postaví k povinnosti platit alimenty čelem a já se potom teprve rozhodnu, jak to mezi námi bude dál.

Nakonec jsem mu odpustila

Cítila jsem se velmi zraněná, podvedená, zmatená. Podivné období mezi námi trvalo skoro rok, celou tu dobu jsem všechno v sobě řešila. Naštěstí mám kamarádku psycholožku, která mi pomohla se v problému zorientovat.

Nebyla jsem si jistá, zda a kdy svému muži odpustím ani zda s ním po to všem mám vůbec zůstat. On si však „posypal hlavu popelem“, na dceru začal platit a mě dlouhé měsíce neskutečně hýčkal.

Vykašlala jsem se na názory okolí i pomlouvání sousedů, došlo mi, že svého muže přes to všechno miluji a chci s ním být. Odpustila jsem mu a dala druhou šanci. Doufám, že mě už nikdy takhle bolestně nezklame.

Čtenářka Olga

Jak to vidí muži: Nevěra je nekonečné dilema