Příběh čtenářky: Manžel mě chtěl zbavit svéprávnosti! | Pro ženy | Blesk.cz

Příběh čtenářky: Manžel mě chtěl zbavit svéprávnosti!

1. října 2011 | 10:00

Mylsela si, že konečně potkala toho pravého. Místo ideálního manželství se jí život změnil v peklo. Nikdy jí sice neuhodil, ale trpěla nadávkami a psychickým týráním.

Když jsem si ve svých třiceti letech brala okouzlujícího, inteligentního a milého Pavla, nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem si tím nadobro zpackala život. Moji rodiče i celá rodina z něj byli nadšení, byl skvělá partie, o pět let starší, zajištěný, skvěle vypadal, a navíc chtěl co nevidět založit rodinu. Co víc si má holka přát?

Pavla mi záviděly všechny kamarádky. A já byla šťastná až do chvíle, než ho vyhodili z manažerského místa. Začal pít a vylévat si na mně zlost. Nic mu najednou nebylo dost dobré, přehlížel mě, dětem nadával a vůbec se jim nevěnoval. Veškerý čas trávil po hospodách a já ho buď neviděla vůbec, nebo jsem ho potkala ráno ve dveřích, když se vpotácel domů. Nebyla s ním kloudná řeč.

Našel si milenku

Když jsem se s ním snažila promluvit, všechno obrátil proti mně. Obviňoval mě z toho, že jsem si ho vzala jen z vypočítavosti, že jsem špatná máma, otřesná hospodyně, že neumím vyjít s výplatou. Na den mi odměřoval na hospodaření směšné částky, a to i přesto, že jsem pár měsíců byla jedinou výdělečně činnou v rodině právě já! A já mu všechno tolerovala, doufala jsem, že jde jen o přechodnou dobu, že jen co si najde práci, situace se zlepší. Spletla jsem se.

Sice si nové, dobře placené místo po půl roce našel, ale s ním i milenku. Bezostyšně se s ní producíroval po městě, chodil po barech, spal s ní v hotelu. Mně se vysmíval, že si za to můžu sama, protože jsem na něj nikdy nebyla milá, nesnažila se vypadat dobře, nedržela si figuru. To, že na to nebyly peníze, nebo že po třech dětech je někdy těžké se vrátit na svou váhu, nebral jako argument. Dělal mi ostudu, protože jsme bydleli na malém městě, kde si všichni vidí do talíře.

Seberu ti děti!

Když jsem si chtěla o nás dvou promluvit a zjistit, jak to bude dál, nadával mi, co si to dovoluji, že mám držet hubu a krok, že jsem úplná nula. Po pár letech jsem to už nevydržela a s podporou rodiny požádala o rozvod. A to se teprve strhlo peklo. Prý se mám rozloučit s dětmi, že je už nikdy neuvidím, protože si na mě obstará posudek, který mě zbaví svéprávnosti!

Bylo to šílené, ale nakonec vše dobře dopadlo. Byli jsme rozvedeni vcelku rychle a děti soud přiřkl do mé péče. S otcem se nevídají, nejeví o ně totiž zájem. A já jsem vlastně ráda, nemusím se s ním na ničem domlouvat ani nic řešit. Jedinou útěchou mi je, že na ně platí slušné výživné. Moje manželství mě však vycvičilo, ani po šesti letech, které od rozvodu uběhly, si netroufám najít nějakou spřízněnou duši. Mám strach, abych zase nešlápla vedle.

Čtenářka Blanka

Příběh čtenářky: Připadala jsem si jako pes, který je denně bit - čtěte ZDE: >>

Staňte se našimi přáteli na Facebooku.

Autor: red, Kbak