Bylo mi devatenáct, když jsem se rozhodla vycestovat na rok do Austrálie. Pár mých přátel tam už žilo a nadšeně mi pokaždé v telefonu sdělovali, jak je to tam báječné. Sbalila jsem batoh a vyrazila za nimi.

Musím přiznat, že první měsíce byly krušné. Často jsem byla bez peněz, neměla jsem kde přespat. Brala jsem všechnu práci, která se namanula. Chvíli jsem pracovala jako uklízečka, pár měsíců jako barmanka, až jsem nakonec skončila jako chůva u vdovce, otce tří dětí.

Rozuměla jsem si s nimi. Můj zaměstnavatel měl hodně náročnou práci, ráno odjížděl před devátou a vracel se kolem půlnoci. Veškerá péče a starost o tři pubertální kluky byla na mně. Naštěstí mě brali spíš jako člena party než jako vychovatelku.

S Danielem, jak se jejich táta jmenoval, jsme si vcelku rozuměli, zavtipkovali jsme ráno u snídaně, během dne si poslali pár zpráv na téma kluci a domácnost. Nikdy nezapomněl na moje narozeniny a překvapení pod stromeček.

I když se mi jako muž od začátku líbil, nikdy by mě nenapadlo, že mezi námi může být něco víc. A přece se to stalo… Jedno odpoledne kluci odjeli na narozeninovou party do sousedství, měli tam i přespat. Byl víkend a já zůstala doma s Danielem.

Když se v podvečer vrátil z tenisu, měl v ruce kytici a lahev vína. Stoupl si ke mně v kuchyni s tím, že mi musí hned, dokud má ještě odvahu, něco říct. A spustil vodopád nádherných slov. Prý jsem ho naprosto okouzlila, nemůže spát, protože na mě neustále myslí, jen si nikdy netroufl mi to všechno říct.

Měl pocit, že se k němu chovám chladně. Jenže já si pouze udržovala profesionální odstup. Přiznala jsem, že se mi také jako muž líbí, přitahuje mě, ale nepředpokládala jsem, že by mohl zatoužit po chudé dívce z východní Evropy, když může mít na každém prstu deset nádherných, vzdělaných a dobře situovaných krásek. Rozesmál se, pohladil mě po tváří a políbil.

Hned večer jsem si přestěhovala věci z hostinského pokoje do ložnice. Druhý den jsme klukům řekli, jak se věci mají. Přijali to s nadšením. Po dvou letech jsme se vzali a rodinu rozšířili ještě o dalšího člena, máme nádhernou holčičku.

Jsem šťastná a neměnila bych, i když přiznávám, že po rodné hroudě se mi často zasteskne. Do Čech jezdím kvůli vzdálenosti opravdu jen velmi málo.

Čtenářka Diana