S mámou se už asi nikdy neusmíříme. To, co se stalo, mezi nás dvě vrazilo klín, a to nejspíš navždy. Nechce mi odpustit. Snažím se to pochopit, ale na druhou stranu si říkám, že jde přece jen o chlapa a já jsem její jediná dcera...

Tenkrát mi bylo dvaadvacet, studovala jsem v Praze vysokou školu a domů k mámě, která žila po rozvodu sama, jsem jezdila jen jednou měsíčně.

Studium medicíny bylo náročné a já se mu plně věnovala. Nechodila jsem ven ani se spolužáky. Vysedávání po barech jsem brala jako mrhání drahocenným časem.

Hned jsme si padli do oka

Když mi máma jeden pátek volala s dotazem, zda dorazím, protože by mi moc ráda představila svého nového přítele, s nímž se už nějaký ten měsíc schází a kterého by si chtěla nastěhovat domů, byla jsem z toho nadšená.

Konečně už nebude trávit veškerý čas zavřená v bytě a užije si výlety, na které se jí samotné nechtělo. Moc jsem jí to přála. Když jsem v sobotu domů přijela, už na mě čekali.

Jiří byl urostlý padesátník s vypracovanou postavou a úsměvem od ucha k uchu. Byl mi sympatický na první pohled. Padli jsme si do oka. Témata k hovoru jsme ani nemuseli dlouze hledat. I on miloval sport a dokázal o něm mluvit hodiny.

Také v minulosti studoval Karlovu univerzitu, a dokonce stejný obor jako já. Už dlouho jsem s chlapem nezažila takové souznění. Až jsem se toho v první chvíli lekla, byl to přece přítel mámy.

Nemohla jsem ho vyhnat z hlavy

Víkend utekl jako voda a já v neděli večer zase mířila na kolej. Celou cestu zpět a vlastně i celý následující týden jsem na Jiřího často myslela. Sice jsem si podobné myšlenky zakazovala, ale neustále se vracely.

A pak jsem jednou uprostřed týdne mířila z přednášky do menzy a cestu mi zastoupil právě „on“. Prý byl na jakési konzultaci za kamarádem a čirou náhodou mě zahlédl v davu.

Dali jsme si spolu kávu v blízké restauraci, smáli se a vtipkovali. Bránila jsem se tomu pomyšlení, ale prostě mi celou dobu tělem projížděly jisté vibrace, Jiří mě neskutečně přitahoval.

Když mi pohladil ruku, úplně jsem roztála. On se jen pousmál a řekl, že na mě od prvního setkání myslí ve dne v noci.

Máma s námi vyrazila dveře

Tak trochu se za to stydím, ale za pár hodin jsme spolu skončili v hotelovém pokoji. Týdny jsme vztah tajili, já vůbec nejezdila domů, nemohla jsem se mámě podívat do očí.

Pak jsme se oba přiznali. A ona s námi doslova vyrazila dveře. Od té doby se nestýkáme.

Napsala jsem jí alespoň dopis, kde jsem se pokusila jí vše vysvětlit, protože telefony mi nebere a na dveřích vyměnila zámky. Neodpověděla. Je mi to všechno moc líto, ale s Jiřím jsem prostě šťastná.

Čtenářka Irena

Dopis matce: Proč jsi mě vymazala ze života?