Sobota 19. září 2020
Svátek slaví Zita, zítra Oleg
Polojasno 20°C

Příběh čtenářky: Kamarádka mi přebrala manžela

27. října 2011 | 15:30

Myslela si, že jsou kmarádky na život a na smrt. Svěřovala se jí s každou láskou, každým trápením, pomáhaly si i ve vážné nemoci. I jako dávno vdané paní se ty dvě stále přátelily, až došlo k tragédii, která měla fatální následek pro obě rodiny.

Znaly jsme se od páté třídy. Seděly jsme spolu v lavici, každé odpoledne se scházely u nás nebo u jejích rodičů. Jedna bez druhé jsme nedaly ani ránu. Společně jsme dospívaly, bavily se o klucích, probíraly první lásky a trable z nich plynoucí.

Když mi bylo pětadvacet, vdala jsem se, Petra o pár let později. Oběma se nám brzy narodily děti. Naši muži si spolu docela rozuměli, setkávali jsme se tedy všichni společně na rodinných oslavách, vyráželi o víkendech na výlety a jednou za rok všichni na lyže.

Zasáhla ji smrt, mě nemoc

Idylka skončila ve chvíli, kdy Petřin manžel zahynul při autonehodě. Nezvládl smyk a narazil do stromu, byl na místě mrtvý. Petra se zhroutila a já ji zcela logicky utěšovala. Byla u nás skoro každý den, naslouchala jsem jí, společně jsme si poplakaly.

Když se trochu „oklepala“, sesypalo se to na mě. Lékař mi diagnostikoval nádor prsu, musela jsem okamžitě na operaci, čekala mě chemoterapie. Petra se na oplátku starala o mého muže a naše děti, prý mi má co vracet.

Nemohla si prý pomoct

Byla jsem ráda, že ji mám až do okamžiku, než se mi do nemocnice donesla krutá zpráva. Prý si Petra něco začala s mým mužem, údajně měli být viděni v noci v autě, jak se spolu líbají. Udeřila jsem nejdříve na muže, sice se vytáčel, lhal, ale nakonec se přiznal. S Petrou se do sebe zamilovali!

Když jsem se zeptala jí, všechno mi potvrdila. Prý si nemůžou pomoct. Na moji otázku, jak k tomu přijdu já, jen tvrdě odvětila, že jí se tenkrát taky nikdo neptal, jak dál zvládne bez manžela svůj život. Byla jsem v šoku, vůbec jsem nevěděla, co si počít.

Prý se mi postarají o děti

Nakonec jsem si řekla, že to nechám na nich... Nelenili, manžel podal brzy žádost o rozvod, Petra se k nám hned i s dětmi nastěhovala a mně nabídli, že můžu žít v Petřině bytě nebo si mám najít něco jiného. O naše děti se prý postarají.

Takhle elegantně a rychle se mě chtěli zbavit. Nevyšlo jim to. Donutila jsem je k prodeji našeho domu, peníze jsme si rozdělili a o děti pečuji dnes výhradně jen já. Exmanžel mi na ně posílá jen směšné výživné, prý více nemá.

A přitom s Petrou a jejími dětmi je každý rok u moře i v Alpách. V obou jsem se tak spletla, oba mě velmi zklamali. Spoléhám na rčení, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Věřím, že se jim všechno vrátí.

Čtenářka Elena

Manuál dokonalé milenky ženatého muže