Středa 28. února 2024
Svátek slaví Lumír, zítra Horymír
Oblačno 11°C

Příběh čtenářky: Svedl mě šéf! Na "památku" mi nechal dítě

...
14. října 2012 | 06:00

"Mně se něco takového nikdy stát nemůže," myslíme si. Byla o tom přesvědčena i naše čtenářka Tereza, která románky se ženatými muži ze zásady odsuzovala. A přesto jednomu takovému nakonec podlehla. Zaplatila za to ztrátou snoubence a osudem svobodné matky.

Vždycky jsem podobné románky odsuzovala, a přesto jsem v jednom takovém uvízla i já. Pár let po maturitě jsem nastoupila jako asistentka ředitele do banky. Můj šéf byl velmi charizmatický chlapík. Neustále se smál, byl galantní, a navíc měl přehled v mnoha směrech. Každá ženská z něj byla paf a každá ho chtěla svést. Mnohokrát se kolegyně sázely o to, která ho na večírku opije a uloví. A to i přesto, že byl už pár let podle svých slov šťastně ženatý a měl dvanáctiletého syna.

Se snoubencem jsme plánovali děti

Já jsem jako kolegyně vlastně nikdy neuvažovala. Žila jsem totiž už delší dobu s přítelem a vcelku nám to klapalo. Dokonce jsem od něj dostala zásnubní prsten, takže na pořadu dne byla svatba. Sice jsem ještě děti nechtěla, připadala jsem si mladá, ale když jsem viděla, jak se na ně přítel třese, nechtěla jsem dlouho váhat. Domluvili jsme se, že se do toho pustíme hned po sňatku.

V práci se mi líbilo, měla jsem slušné peníze, šéf i kolegové byli fajn, často jsme všichni společně chodili v podvečer na skleničku. Jednou se zábava rozproudila trochu více než obvykle. Pili jsme jednu láhev za druhou, často někdo objednal rundu panáků. Za pár hodin jsem si připadala docela opilá, ale nebyla jsem jediná. Pak kdosi spustil jukebox a my začali tančit. Vyzval mě i můj šéf. Když jsme se v noci rozváželi taxíkem, zůstala jsem ve voze poslední právě se svým nadřízeným. Ten se ke mně před mým domem naklonil a políbil mě se slovy, že se na tuhle chvilku už hodně dlouho těšil…

Ženu kvůli mně neopustil

Vystřízlivěla jsem snad během minuty a neměla slov. V noci jsem o tom hodně přemýšlela, musela jsem si přiznat, že ani on mi není lhostejný. V následujících týdnech se náš vzájemný vztah prohloubil. Prostě mě svedl a já nebyla proti. Kradli jsme si chvilky, abychom mohli být spolu.

Můj přítel něco tušil, ale já ho chlácholila, že jsem jen unavená a podrážděná z množství práce. Lítala jsem v tom a vůbec nevěděla, co dělat. Asi za tři měsíce jsem se rozhodla a s přítelem se rozešla, ani se nedivil, prý to čekal. Můj šéf se ale ke konci svého manželství neměl, vyhovovalo mu, že má manželku i milenku. Byla jsem zklamaná.

Mám s nadřízeným dítě, ale zůstala jsem sama

Do toho jsem s úžasem zjistila, že jsem ve druhém měsíci těhotenství. O potratu jsem ani na chvíli nezauvažovala, ale trápilo mě, že vlastně nevím, kdo bude za pár měsíců otcem. Po narození syna jsem si nechala udělat testy. Ty prokázaly, že tatínkem je můj nadřízený.

Ten se ke skutečnosti postavil čelem, na malého mi bez řečí platí slušné výživné a podporuje mě, jak to jen jde. Se synem však žiji sama, jeho táta za námi jen občas chodí. Já ho stále miluji a doufám, že se třeba jednou rozhodne žít s námi, i když vím, že ta pravděpodobnost je stále menší a menší.

Čtenářka Tereza