Čtvrtek 21. listopadu 2024
Svátek slaví Albert, zítra Cecílie
Oblačno, sněžení 2°C

Znetvořený obličej ze mě udělal lepšího člověka

25. března 2011 | 05:20

Katie Piper, která přežila útok kyselinou, což byla pomsta za rozchod, přemýšlí, že si nechá zkrátit a přebarvit vlasy, aby stále nebyla “ta blondýna, která byla politá kyselinou”. Je z ní nový člověk. A nová Katie se neohlíží zpět.

“Stala se ze mě jiná osoba. Samozřejmě si pamatuji, jak jsem žila dřív, ale když se kouknu na staré fotografie, myslím si: Byla jsem laciná a přeplácaná. Kdybych měla ten obličej teď, nenosila bych tolik make-upu nebo takové šaty,” myslí si Katie.

“Nějaký čas po útoku jsem si vždy při prohlížení starých fotografií říkala, že se nic nestalo a že vypadám stále stejně. Pak jsem se probrala a přiznala si, že se to stalo a že s tím musím žít. Teď jsem, kdo jsem, a mám se radši, než jsem se mívala. Každý den si užívám, protože nejsem slepá, dýchám, chodím," vysvětluje.

Přála si zemřít

Už jsou to tři roky, co Katin bývalý přítel Danny Lynch zinscenoval útok kyselinou jako pomstu za rozchod. Katie bylo tehdy dvacet čtyři let a pracovala jako modelka. Po útoku utrpěla popáleniny třetího stupně, přišla o většinu nosu, víček a o polovinu levého ucha. Její oči, ústa, jazyk, paže, ruce, krk, jícen a dekolt byly popáleny. Její zranění byla tak rozsáhlá a strašlivá, že se s tím tým, který ji operoval, nikdy předtím nesetkal.

Byla velká šance, že zemře, což si i v danou chvíli přála. Prodělala více než osmdesát operací, poslední teprve nedávno, ale nakonec přežila a natočila o krutých zážitcích dokument Katie: Můj krásný obličej, který odvysílala televize Channel 4 před osmnácti měsíci. Reakce veřejnosti byla ohromující.

V současnosti vede charitu Katie Piper Foundation, jejímž patronem je porotce soutěže American Idol (obdoba SuperStar) Simon Cowell. Také publikovala autobiografickou knížku Krásná a v televizi Channel 4 pravidelně vysílá seriál Katie: Moji krásní přátelé, který monitoruje lidi s podobným osudem.

Pomohla jí víra

“Nikdy jsem nebyla věřící, ale sestřička na jednotce intenzivní péči ke mně chodila, mluvila se mnou a modlila se. Tehdy jsem ještě nemohla chodit a neviděla jsem. Říkala jsem si, že je to strašné, že se o mě do smrti budou muset starat moji rodiče. Že splním procedury a podstoupím operace, ale jamile mě pustí ven, spáchám sebevraždu. Pak jsem ale pocítila něco zvláštního a řekla jsem si, že je to začátek a všechno bude v pořádku, stačí jen vydržet,” vzpomíná.

“Když jsem se dostala domů, nikam jsem nechodila. Kamarádka mámy se mě zeptala, jestli s ní půjdu do kostele. Nikdo mě tam nebude soudit a nebudou se mi smát, říkala jsem si. Začala jsem tam chodit jednou týdně. Chodila jsem, viděla jsem, mohla jsem si číst. Řekla jsem si, že pro mě existuje nějaký plán,” pokračuje.

A proč se Katie na Boha nezlobí, že dopustil, aby se jí stalo tak strašlivé neštěstí? “Bůh dal lidem svobodu volby. Pokud člověk věří na dobro, musí věřit I na zlo. Tak to na světě chodí,” vysvětluje Katie.

Milostný život

“Protože se mi to stalo, když mi bylo dvacet čtyři let, nemám za sebou moc bohatou milostnou historii. To mě mrzí. Ale od té doby už jsem měla přítele. Jmenoval se Jonathan a byl moc milý a normální.”

“Poznala jsem ho krátce po natočení toho dokumentu, ale předtím, než byl odvysílán. Pochází ze stejné vesničky jako moji rodiče. Chodili jsme spolu pět měsíců. Nejednal se mnou v rukavičkách, ale ani na mě nespěchal. Je ironie, že to byl asi ten nejhezčí kluk, s jakým jsem chodila. Bála jsem se, jestli se necítí trapně, když se mnou někam přišel, protože se lidé otáčeli. Ale nekomentoval to, dokud jsem o tom nezačala mluvit já. Mluvila jsem o tom hodně a on mi říkal, ať toho nechám.”

“Když jsem mu ukázala fotky, jak jsem vypadala dříve, říkal, že to nejsem já, že mě takovou nezná. Všechny tyto zkušenosti mi pomohly se sebevědomím. I když jsme se v něčem neshodli, nikdy na mě nezvýšil hlas. Věděl, že se lidí bojím. Byla jsem to já, kdo vztah ukončil. Možná to bylo moc brzy. Když jsem se naposledy rozcházela, dopadlo to, jak to dopadlo, ale Jonathan byl normální.”

“Ráda bych teď měla přítele. Byla jsem na několika schůzkách, ale pro některé kluky bylo moje zranění problém. V baru s make-upem a pod jiným světlem můžu vypadat jinak. Jednou jsem se sešla s mužem, kterého jsem potkala v baru, na denním světle a vypadal velmi nemile zaskočen a už se neozval.”

Opět věří lidem

Katie se živila jako modelka v Londýně, když se seznámila s Dannym Lynchem. V té době prý byla povrchní, marnivá a sobecká, jak o sobě sama dnes tvrdí. “Ke klukům jsem se chovala hrozně.,” vzpomíná.

Poslední vzpomínky před útokem nejsou vůbec hezké. Lynch ji dva dny předtím brutálně znásilnil v hotelu Bayswater. Neřekla o tom policii, protože se Dannyho bála. V den útoku ji donutil jít do internetové kavárny a přečíst si zprávu, kterou jí zanechal na Facebooku. To už ale měl zosnován ďábelský plán. Jeho komplic Stefan Sylvestre jí na ulici vychrstl do tváře kyselinu sírovou. Oba dva muži nastoupili za své ohavné činy doživotní trest.

Jak se cítila, když se poprvé po útoku viděla? “Bylo to velké. Ale věci jako zrak, že jsem se nemohla najíst, strach byly důležitější.”

O svém utrpení se rozhodla natočit dokument, ale bála se, že to nikoho nebude zajímat a že se na to nikdo nepodívá. Když jí režisér řekl, že se na to koukalo 3,8 milionů lidí, byla velmi zaskočená. A když jí potom začaly chodit účastné dopisy, překvapilo ji to ještě více.

“Hodně lidí mi pomohlo. Obnovila se ve mně víra v lidskou rasu. Jsem teď žena, ne oběť. Chci si užívat žití, protože život je nádherný,” uzavírá statečná Katie.

Autor: Michaela Vraná, Klena