2°C
Děsivá statistika upozorňuje, že se v naší republice ročně stane více než sto tisíc popáleninových úrazů. A téměř polovina z nich se týká dětí.
U těch nejmladších může hrát roli neopatrnost nebo nedostatečná informovanost rodičů. Starší děti mnohdy nebezpečně riskují. Stejně jako dnes už osmadvacetiletá Jana Lacinová. V současné době pořádá pod hlavičkou Sdružení na pomoc popáleným dětem přednášky o popáleninách. Ve třinácti letech její život natrvalo poznamenalo obyčejné čekání na vlak.
Přeskoč, podlez, přelez…
Jana ale tenkrát domů nepřijela. Z dlouhého čekání se s partou dalších dětí vydala na vzrušující průzkum odstavených vagonů. U osobního vlaku se daly bez potíží projít poškozenými dveřmi a rozbitými okny. U nákladního to ale možné nebylo. Nápaditou dívku tenkrát napadlo, že stačí přelézt střechu a může pokračovat dál. Nahoru se naneštěstí dostala snadno, na vagonu byl napevno přidělaný žebřík. Dnes už si ani nevzpomíná, jestli si vůbec všimla železniční troleje, která jí vedla nad hlavou. Posledním obrazem v paměti zůstala střecha vlaku, kterou měla v úrovni očí. Dokonce ani nestačila vylézt až tam, kam původně mířila.
Dětská zvídavost ji málem stála život
Dostala obrovskou ránu elektrickým proudem. V tu chvíli jejím tělem projelo neuvěřitelných 25000 voltů! Tuhle pecku Jana přežila jen zázrakem. Probudila se až o několik hodin později v nemocnici na popáleninovém centru. Měla to štěstí, že zůstala při vědomí a nemuseli ji ani udržovat v umělém spánku. Popálená byla na 60 % těla, konkrétně na celé přední části (hrudník, břicho, nohy) a zadní části nohou. Měla popáleniny II. a III. stupně, tedy takové, které člověka bezprostředně ohrožují na životě.
Izolovaná od světa
Následovalo dlouhých pět měsíců hospitalizace. „Nejhorší byl pobyt na jednotce intenzivní péče. Byla jsem v naprosté izolaci. Navštívit mě mohli jen rodiče ve sterilních pláštích. Když člověk leží na místě, které ani nezná, nemůže si představit nejbližší okolí. Jediné, co zná, jsou zdi a strop nemocničního pokoje. Strašně mě to skličovalo,“ vzpomíná na tu dobu Jana. Nejtěžší pro ni bylo přijmout fakt, že se vážně zranila. Dopovali ji léky proti bolesti, takže ji nic nebolelo. Myslela jen na to, co popálenina v takovém rozsahu bude znamenat celkově. „Nedokázala jsem si ani představit, co mi vlastně je. Vůbec jsem netušila, co obnáší třetí stupeň popálení. První dva až tři dny jsem žila v představách, že jsem na tom tak, jako když se spálím o troubu nebo žehličku. Ale protože to mám na velké části těla, tak jsem v nemocnici. Myslela jsem si, že za týden pojedu se třídou na školní výlet. Nedokázala jsem pochopit, že ne. Trvalo dalších několik dní, než jsem tento fakt vůbec přijala,“ popiuje Jana svoje tehdejší pocity.
Třiadvacet operací
Během pobytu v nemocnici podstoupila transplantaci kůže. Je to jeden ze způsobů, jak eliminovat důsledky těžkých popálenin. Musela být v naprosto sterilním prostředí, jakákoliv infekce by se jí mohla stát osudnou. Také bylo nutné rehabilitovat komplikovanou zlomeninu nohy. Někoho možná překvapí že úraz nohy byl pro ni mnohem větší překážka, než přetrvávající jizvy na těle. Následoval rok, během kterého nosila tzv. tlakový oblek. Je to návlek z elastického materiálu, který brání zbytnění kůže a urychluje vyzrávání jizev. Pak absolvovaly další korekční operace, celkem třiadvacet!
Úraz, který zasáhne celou rodinu
Je důležité si uvědomit, že následky tak těžkého postižení zasahují do života celé rodiny. Mimo zdravotní komplikace popálenin se objevují i další překážky - vysoká psychická zátěž pacienta i jeho nejbližších, vyšší finanční nároky, sociální izolace a podobně. „Konkrétně moji rodiče za mnou dojížděli ob den 80 km, což je finanční i časová zátěž. Mít doma dalšího sourozence, navíc třeba mladšího, tak by to bylo pro rodinu těžko řešitelné,“ vysvětluje Jana. Dalšími položkami, které zasahují do rodinného rozpočtu, jsou krémy na ošetření jizev a dojíždění na laserové terapie, často několikrát týdně. Nehledě na to, že časté (ale nutné) návštěvy dítěte v nemocnici zasahují do pracovních povinností rodičů. Vždy samozřejmě záleží na konkrétní situaci.
Nepříjemné zkoumavé pohledy
Lidé si také musejí zvykat na své okolí. Patrné jizvy přitahují pozornost, často dochází i k bolestným a zraňujícím poznámkám na adresu poznamenaného člověka. Otázkami dopadu popáleninového úrazu na psychiku se ve své diplomové práci věnovala i Jana Buchmannová, která spolupracovala se Sdružením na pomoc popáleným dětem. Dát těmto lidem do pořádku „psychiku“ je velmi důležité. To potvrzují dotazovaní pacienti i Jana Lacinová. Ta měla naštěstí možnost bezprostředně po úrazu využít psychologickou péči. „Pokud zraněný nedostane co nejdřív po úrazu psychologickou pomoc, nastává v jeho životě silná nerovnováha,“ říká Jana Buchmannová. Okolí si často myslí, že se dotyčný s danou situací vyrovná sám, a pokud navenek působí klidně, nepředpokládají se u něj žádné větší potíže.
Kalkulačka na své ztráty
Od prvotních symptomů úzkosti, poruch spánku, nebo depresí v důsledku přímého ohrožení života, pacient postupně přechází k bodu, kdy si musí uvědomit přímá fakta a tzv. sečíst ztráty. Ztrátou může být jeho dosavadní podoba, ale také ztráta některých funkcí těla. To opět bývá spojené s depresemi, úzkostmi a nočními můrami. Poslední fáze spočívá v tom, že musí opustit nemocniční prostředí a začít fungovat v „normálním“ světě. Bývají tu ale obavy, nejistota a strach. Nabízí se tedy otázka, jakým způsobem se dá snížit počet případů vážných popáleninových úrazů. A pokud se stanou, jak zmírnit jejich následky na minimum. Existují dvě možnosti, obě úzce spojené s dobrou informovaností. Tou první je prevence a druhou znalost poskytnutí první pomoci.
O nebezpečí se musí mluvit
Jaká je naše vědomost ohledně nebezpečí popálení? „Ze zkušeností vím, že je u dětí a dokonce i u dospělých velice malá. To je také důvod, proč jsou popáleniny tak časté a těžké zranění,“ konstatuje Jana Lacinová na základě svých přednášek pro veřejnost, které dosud pořádala v kraji Vysočina, do budoucna ale plánuje rozšířit působení Sdružení na pomoc popáleným dětem do celé republiky. Prevenci těchto těžkých úrazů se věnují samozřejmě i České dráhy, které před nebezpečím trolejí varují neustále. Od roku 2007 běží kampaň Pozor, vysoké napětí! Hazard zabíjí. „Statistiky ukazují, že rizikovou skupinou jsou mladí lidé ve věku mezi 13 až 19 roky. Na teenagery je zaměřený i projekt Preventivního vlaku, který České dráhy realizují už třetím rokem. Postupně objíždíme kraje České republiky a přímo na nádražích upozorňujeme na rizika na železnici. Naposledy například v Karlovarském kraji,“ upřesňuje tisková mluvčí Českých drah, Mgr. Radka Pistoriusová.
Stupně popálení kůže
• První stupeň – zarudnutí kůže, bolest
• Druhý stupeň – puchýře, zničena je kůže a podkoží
• Třetí stupeň – příškvary, postiženy jsou i hloubkové vrstvy (svaly a kost)
Nejčastější popáleninové úrazy
• U dětí do tří let opaření horkou kávou, vodou z varné konvice, stržením hrnců z plotny, opaření vodou ve vaně.
• U starších dětí je to zejména hra s otevřeným ohněm, hořlavinami, pyrotechnikou.
• U dospělých je častou příčinou zapálená cigareta a svou roli hraje ve vysokém procentu případů alkohol.
Více na: www.urazydeti.cz
Dlaň jako měřítko
Dlaň popáleného člověka představuje zhruba 1 % jeho tělesného povrchu. U dospělého člověka je závažné popálení 15 %, u dětí starších tří let 10 % kůže.
Popáleniny a úrazy elektrickým proudem
Největší CHYBY při první pomoci
• Z popáleného těla strhneme hořící oblečení.
• Na hořícího člověka použijeme „hasičák“.
• Přibližujeme se k zasaženému dříve, než je vypnutý proud.
• Podáváme tekutiny ústy.
• Mazání popálených míst či jejich překrývání materiálem, který se přichytí (např. vatou).
