2°C
Marcela Huňatová: Depresi z tloušťky zaháním jídlem!
Marcela má víc energie a elánu než její poloviční kamarádky. Na cvičení zvládá tempo vytrénovaných slečen, práci zvládá za dva a temperament jí jde závidět. Se svými tělesnými proporcemi a kily je už docela smířená, ale šťastná není.
Zakázaný svět diet
„Nejsem spokojená, ale už jsem si zvykla. Stejně jako si muselo zvyknout mé okolí. Říkám to otevřeně: Jsem tlustá, no a co...,“ říká Marcela. Jenže kapitolu hubnutí ve svém životě ještě nezavřela. Dva roky chodí třikrát týdně cvičit a zatím shodila dvacet kilo.
„Pohyb mi nevadí, ale jakmile se začne mluvit o dietách, dělá se mi špatně. Pro mě je jídlo odměna, radost ze života a nedovedu si představit, že bych si ho odepřela. To už by mi těch radostí moc nezbylo. Plná lednice a stůl je můj projev lásky k dětem, rodině a přátelům,“ přiznává svou slabost. Její tradiční česká kuchyně i pohostinnost jsou opravdu vyhlášené. Nešetří máslem, cukrem, smetanou… Ráj pro chuťové buňky a peklo pro dietáře.
Ženská v depresi
Marcela o sobě v legraci občas říká, že je jako vorvaň. Nechodí kolem svých kil po špičkách a je schopná si z nich dělat legraci, ale za své tělo se nestydí. Nad tím, že by se jiné ženy s mnohem menšími váhovými problémy do plavek nesvlékly, kroutí hlavou.
„Miluji plavání, tak se ho nevzdám jen kvůli tomu, že jsem taková, jaká jsem. Skočit s rozběhem na koupališti do vody je přece nádhera a žádná nadváha ani obezita mi to nemůže zkazit,“ říká s úsměvem.
A takhle to má Marcela se vším. Miluje legraci, o své blízké pečuje až do úplného vyčerpání a je neskutečně srdečná. „Zas tak růžové to není. Někdy na mě ze všeho – i z kil – padne takový smutek, že se to skoro nedá přežít. Depresi zaháním jídlem a pak mám výčitky. Je to takový začarovaný kruh,“ přiznává.
Šlank jen zamilovaná
Sehnat cokoli na sebe je v její velikosti nadlidský výkon. „Hned mezi dveřmi se ptám, jestli mají něco na slona. Vybírat si moc nemůžu,“ usmívá se Marcela. Jenže to zdaleka není jediný problém s nadváhou.
„Začínám mít potíže se zády a nohama. Někdy musím spát vsedě, protože bych bolestí ani nezavřela oči.“ Jenže ani zdravotní komplikace, na které si zadělává, ji nedonutí změnit stravovací návyky.
„Byla jsem baculatá vždycky. Zhubla jsem jen v období, kdy jsem se zamilovala do svého muže, ale to už je dávno. Pak přišlo jedno těhotenství, za pár let druhé, starosti, rutina a s nimi naskakovala kila. Snažím se s tím něco dělat, ale jen sportem. Pohyb mi nevadí, jídelníček ale měnit nebudu,“ uzavírá zarytě.
