Zpovědi XXL žen: Nesnesu, aby mě někdo viděl nahou!
Nadváhu u nás má kde kdo. Spousta lidí je schopna dělat si ze svých proporcí legraci. Ale nechat se vyfotit a otevřeně promluvit o nich neumí skoro nikdo. Vyzpovídali jsme dvě ženy, které mají na své tělo rozdílný pohled. Mladou Alenu (26) a ženu ve středních letech, Marcelu (44). Dnes přinášíme příběh první z nich. Alena se se svou váhou nikdy nesmířila, ale sebevědomí ji rozhodně neubrala.
Ač se říká, že tlustí lidé jsou veselí a pohodoví, ženy s nadváhou často trpí depresemi. Místo, aby se s postavou smířily, utápí se v nesmyslných dietách. A pokud se výsledek nedostaví, žal potlačí jídlem. Je to začarovaný kruh.
Společnost ovlivňují krásné, počítačem dokreslené modelky. Dokonalost je kýžená. Proto je mnoho kulatějších žen překvapeno, že se mužům líbí, přijdou jim sexy. Když ale přijde na věc, snaží se tělo skrýt pod kus látky. Hlavně, aby tloušťka nepobouřila.
Pokud se dámy XXL někdo zeptá, zda by chtěla být jiná, hubená, velmi pravděpodobně odpoví, že ano. S kily navíc je totiž těžké se smířit. Naučit se s nimi žít, či pochopit, že boj proti nadváze je zbytečný. Být XXL je neustálý boj. O tom ví své i Alena.Alena: Nesnesu, aby mě někdo viděl nahou!
Holka z cukrárny
Alena měla nadváhu už od dětství a vlastně se jí nezbavila nikdy. „Říkám to otevřeně. Nejsem nemocná, mám to z jídla a nedostatku pohybu. Za své břicho si rozhodně můžu sama. Už jako dítě jsem prostě ráda jedla, a když si naši otevřeli cukrárnu, bylo teprve zle. Těch sladkých limonád, vylizování zbytků z hrnců…,"vzpomíná na první kila navíc Alena.
"Byla jsem jejich první zákaznice a cukrářský ráj si užívala. Samozřejmě jsem byla už jako dítě na odtučňovacím pobytu, kde jsem zhubla, ale do roka jsem měla kila zpátky.“Láska v extra balení
Navzdory své postavě typu jablko, která je chvíli kulatější a chvíli splasklejší, si Alena na nezájem chlapů rozhodně stěžovat nemůže. „Je spousta těch, kterým se kila navíc líbí. Já to sice moc nechápu, ale jsem za to ráda. Nikdy jsem od žádného muže neslyšela, že by mu moje proporce vadily. Důležité je umět prodat svoje přednosti a nedostatky utlumit. A také mít sebevědomí, bez toho dnes vůbec nepochodíte,“ prozrazuje své fígly temperamentní blondýnka.
Sebevědomí je právě to, co baculkám často chybí nejvíc. „Samozřejmě i u mne to není tak jednoduché. Třeba na koupaliště by mě nikdo nedonutil jít za žádnou cenu. V zahraničí je mi to jedno, ale v Čechách bych se do plavek nesvlékla. Stejně tak bych nesnesla, aby mě někdo viděl nahou. Ani po deseti letech můj partner neviděl mé břicho. Jsem ten typ, který vypadá lépe oblečený než nahý,“ přiznává své slabé místo.
Líbit se sama sobě
Chlapi ji berou takovou, jaká je a líbí se jim. Žádné zdravotní problémy nemá. Potíže se sháněním oblečení také ne. Tak proč vůbec by proporce chtěla měnit?
„Protože se chci líbit sama sobě. Aby bylo jasno, nechci být hubená, chci být baculatá. Ale k tomu potřebuju shodit břicho. To je trochu navíc,“ říká Alena, pro kterou je udržování váhy boj na celý život.
„Chodila jsem na bikram jógu, díky níž jsem něco zhubla, teď mám osobní trenérku, se kterou cvičím, a jím po dvou hodinách. Když mi řekla, že mám fakt strašné břicho, obrečela jsem to, ale nakonec mě to nakoplo, abych s tím něco dělala. Motivují mě i ženské, které jsou tlustší než já. Když vidím, jak přetékají na sedačce v tramvaji, jsem odhodlaná nenechat to dojít takhle daleko,“ uzavírá povídání o nekonečném boji se svou postavou Alena.
Jak se na život s nadváhou dívá Alena?
- Není pravda, že jsou tlustí lidé veselejší a víc v pohodě než ostatní. Jen se snaží svoje nedostatky schovat za humor.- Každý týden jsme měli s přítelem hranolkové středy. Nakoupila jsem dvě až pět kilo hranolků, a ty jsme snědli s horou tatarky. Byla to krása!
- Nechápu, proč je tolik obchodů zásobených jen těmi miniaturními oblečky. Já prodavačkám říkám: „Nemáte něco na normální ženskou, a ne na dítě?“