Neděle 22. prosince 2024
Svátek slaví Šimon, zítra Vlasta
Oblačno 4°C

Doživotní trauma z adopce: Matka dítě vrátila do ústavu

Dnes již šestašedesátiletý Michael je na fotografii zachycený se svou biologickou sestrou, se kterou dlouho nemohl navázat vztah ze strachu, že o ni přijde stejně, jako o Beverley.
31. srpna 2010 | 04:56

Adopce není jednoduchý proces. Jen tak dítě nedostanete. Proto byste si měli rozmyslet, jestli tento zásadní krok pro váš i jeho život chcete opravdu podstoupit. Michaelovi (66) rodiče adoptovali holčičku, ale vrátili ji zpět. A on si nese následky dodnes.

Když jeho rodiče adoptovali malou holčičku, čtyřletý Michael byl nadšený. Ale po pár týdnech ji jeho matkposlala zpět. Emocionální pád, který tehdy hoch prožil, ho straší dodnes.

Láska na první pohled

"Ačkoli už nevím, jak přesně vypadala, nezapomněl jsem na ni. Psycholožka něco řekla a já si vzpomněl na první moment, kdy jsem ji viděl. Bylo to ke konci padesátých let. Pamatuji si její tmavé vlasy, hluboké hnědé oči, z nichž čišel ostražitý klid a které měly inteligentní pohled. Pamatuji si, že když se na mě poprvé podívala, usmála se. Měl jsem pocit, asi jako když se zamilujete," vzpomíná Michael.

Jenže po pár týdnech byla Beverley, jak se děvčátko jmenovalo, poslána zpět do ústavu, odkud si ji jeho rodiče vzali. A Michael tenkrát nechápal proč.

Matka to psychicky nevydržela

"Po smrti matky jsem se zeptal otce, proč ji poslali pryč. Řekl mi, že to bylo kvůli tomu, že se moje matka bála, aby si lidé nemysleli, že není naše, protože měla tmavší pleť než my," vypráví Michael a dodává: "Otec mi také řekl, že se s ní matka necítila být spojená."

"Moje matka chtěla mít velkou rodinu, ale nešlo to. Bála se a styděla. Otec ji ospravedlňoval tím, že si tehdy oba mysleli, že si ani nevšimnu, že tam Beverley byla. A že si to do budoucna nebudu pamatovat," popisuje Michael.

Držel si odstup

Stal se ale opak. Michael má dodnes strach stát se členem jakékoli skupiny. Také si dlouho nechtěl vyvíjet emoce ke své sestře Jane, která se narodila dva roky poté, co rodiče poslali Beverley pryč.

"Když se mohli zbavit jedné sestry, můžou být i druhé," myslel si tehdy. A navíc se většinu svého dětství bál, že ho taé pošlou pryč. Že jednoho dne udělá něco, za co ho rodiče nechají navždy zmizet.

"Nejsem naštvaný na matku, protože bojovala se strachem, ani na otce. On nebyl slabý. Jen byl celý život hodný kluk. Nikdo neočekával, že to bude mít takové následky. Jediné, čeho lituji, je, že jsem byl k vlastní sestře chladný po mnoho let. Ona si to samozřejmě nezasloužila. Doufám, že se Beverley, i když se tak už nemusí jmenovat, vede dobře," uzavírá vyprávění Michael.

Autor: INT, mivr, kamp