Ti se ale dcery nechtěli vzdát a dnes může Karolínka navštěvovat školku a hrát si s kamarády.

Ve svých třech týdnech Karolínka zničehonic dostala vysoké horečky a zmítala se v křečích. Přijali ji na jednotku intenzivní péče v Kolíně, kde se po několika dnech zjistilo, že onemocněla vzácnou nemocí – herpetickou encefalitidou. Tedy pásovým oparem, který zasáhl nervové buňky. „Lékař nám tehdy řekl, že v Česku tak onemocní sotva pět dětí do roka a že by pravděpodobně průběh onemocnění byl lehčí, kdyby nebyla v porodnici očkována proti TBC. To prý mohlo snížit její imunitu…“ vysvětluje maminka Karolíny Kateřina Hájková. Takhle nemoc postihla malý organismus hodně krutě, vlastně jednu celou hemisféru mozku a část druhé. Zasažena byla především centra pohybu, takže si dříve zdravou holčičku nakonec rodiče z nemocnice nesli zkroucenou do paragrafu.

Nebude se hýbat

Byla to pro ně nesmírně těžká doba. Obzvlášť poté, když jim po šestitýdenním pobytu v nemocnici jeden z lékařů řekl, že jejich dítě nebude vidět, neuslyší a nebude se hýbat. Svůj proslov zakončil slovy: „Do kterého ústavu ji dáte?“ Už po roce si aspoň v něčem mohli Hájkovi oddychnout – Karolínka vidí, slyší a zjevně velmi dobře chápe, co se kolem ní děje. Psychologové tvrdí, že mentálně je na úrovni svého věku, i když nemluví. S pohybem je to stále špatné, ale už se zlepšila v polykání jídla, což byl ze začátku velký problém. Neměla sací reflex, mléko se jí do krku dopravovalo stříkačkou, už to vypadalo, že dostane sondu do bříška. „Jenže pak jsme objevili canisterapii a Ivu Bajtlerovou, s jejíž pomocí a pomocí psů, kteří olizují obličej a tím stimulují jeho svaly, začala Karolínka polykat i kašovitou stravu. Dřív by jedinou borůvku v dětské výživě vyzvracela, dneska už ji sní bez problémů,“ svěřuje se maminka Karolíny.

Brácha se očkování vyhnul

Když si Hájkovi nesli ochrnutou Karolínku z nemocnice, tušili, co všechno je čeká, a přesto si hned řekli, že chtějí mít další dítě. „Jenže jsem měla psychický blok, bála jsem se, že nikdo jiný než já nebude schopen se o ni postarat. Až když jsem zjistila, že kamarádka ji umí taky uspat, jako by se něco zlomilo a já otěhotněla,“ vypráví Kateřina Hájková. Už v těhotenství věděla, že tentokrát své dítě nedá očkovat v porodnici, ale později. Už nechtěla riskovat. Když se Martínek nakonec narodil, zjistili, že soužití sourozenců nebude jednoduché. Karolína ze začátku žárlila. Do té doby byla úplně závislá na mamince, teď se musela dělit. Následovaly těžké epileptické záchvaty, které provázely křeče.

„Začala ho brát, až když se pohyboval, a dneska jsou v pohodě. Martínek dokonce všechno jídlo dává první jí a až pak si to vezme sám…“ líčí Pavel Hájek.

Ve školce je šťastná

Asi před rokem zasáhl Hájkovy další šok. Epileptický záchvat uvedl Karolínku do kómatu, ze kterého ji opět dostávali lékaři. Vlastně nikdy nevědí, kdy se může podobná situace opakovat. Léky, které jejich dítě bere, jsou pomalu na úrovni silných drog a jen těžko si od nich může odvyknout. Přesto oba rodiče chtějí, aby jejich dítě žilo relativně normálně. Teď ji dokonce dávají do školky mezi děti, kde by měla být společně se svou asistentkou dvakrát týdně. „Děti se chovají báječně. Jeden chlapeček se prý zeptal: Mluví? A když nemluví, můžeme si hrát? Nakonec se všichni Karolínce věnovali – holčičky jí zpívaly a dávaly korálky. A ona se smála a byla spokojená,“ vypráví její maminka.

Do lázní bez pomocníka

Život s takto postiženým dítětem není žádná idyla. „Znamená to v noci nespat a dítě polohovat, přes den neustálou péči. K tomu si připočtěte, že nemůžeme společně do lesa, na houby a na mnoho jiných míst. I tak mám někdy pocit, že nám lidé závidí, že jsme dostali dotaci na auto,“ říká paní Hájková.

Už tři měsíce mají Hájkovi doma nový přírůstek, černého labradora Willyho, který umí otvírat dveře, podávat věci, a když je potřeba, tak i svléknout punčocháčky. Vychovala ho společnost Pomocné tlapky jako asistenčního psa, který do rodiny dokonale zapadl. Jenže s ním také vznikly nečekané potíže. Například to, že s Karolínkou by se mělo jezdit pravidelně do lázní, a tam většinou psi nesmějí. Hájkovi tedy musí hledat lázně, které možná nebudou tak dobré pro jejich dítě, ale budou přístupné psům.

Život to není k závidění, i když Hájkovi jsou šťastná rodina. Jejich největším přáním kromě zdraví nejsou peníze, ale spíš to, aby poznali rodiče s podobně postiženým dítětem a mohli si s nimi vyměňovat zkušenosti a dodat si navzájem sílu.

LÉKAŘI: CHYBA NENÍ V OČKOVÁNÍ

Vedoucí dětského očkovacího centra Fakultní nemocnice Motol v Praze Jitka Škovránková v novorozeneckém očkování proti TBC nevidí důvod oslabení imunity: „Při očkování nedochází k celkovému oslabení organismu. Zasahuje totiž lokálně jen lymfatické spádové oblasti. Proto jsem přesvědčena, že zdravé dítě by se podobné infekci ubránilo.“