4°C
Zemřela v srpnu před devíti lety a nikdy nepřestala věřit v komunismus. Nikdy neuhnula ze svého přesvědčení. Její herectví oceňovali mnozí kolegové, i když s jejími názory nesouhlasili. Jako o dobré herečce o ní mluvili i Jaroslav Satoranský či Antonie Hegerlíková. Jiní s ní v šedesátých letech přerušili kontakty, například Jiřina Jirásková, která o ní řekla: „Naše postoje se v šedesátých letech rozešly a od té doby jsme se nestýkaly.“
Do komunistické strany vstoupila už v roce 1946 a nikdy z ní nevystoupila. V době normalizace se začala prosazovat i v nejvyšší politice, stala se předsedkyní Svazu československých dramatických umělců, a od roku 1976 byla dokonce členkou Ústředního výboru KSČ. Vedle herectví byla politika její největší láskou. V osobním životě to tak snadné neměla. Byla sice dvakrát vdaná, s druhým manželem se snažila o dítě, ale nebylo jim přáno. Přestože nevěřila v Boha, v jednom z rozhovorů řekla: „Buď vám Bůh děti dá, nebo nedá. Mně je nedal.“
Měla milence, spala prý i s Husákem
Než se podruhé vdala, prožila několik románků. Mezi její milence patřili Zdeněk Řehoř či Jiří Vala, kvůli kterému se chtěla rozvést. Ale rozvod by asi nebyl politicky přijatelný. S malířem Vladimírem Šoltou žila v luxusní vile na Ořechovce. Když se stala členkou Ústředního výboru KSČ, začaly o ní kolovat řeči, že je milenkou dokonce prezidenta Husáka. Tykali si, ale to prý podle jejích slov bylo normální, protože soudruzi si nevykali. Zda to byla pravda, nebo se, se už nedozvíme.
Pokud jde o kariéru hereckou, tam zažila největší slávu v době, kdy se objevil na obrazovkách seriál Žena za pultem. Ve filmu ztvárnila asi dvacet rolí, mezi nejznámější patří postava Marie Rysové v Králi Šumavy. Tento film natočil Karel Kachyňa. Měla krásný hlas, takže velmi často spolupracovala s rozhlasem a dabingem, recitovala.
Některým kolegům prý pomohla z nesnází
Negativně ji také proslavil její přednes Anticharty z ledna 1977 na shromáždění umělců v Národním divadle. O mnohých, kteří Chartu podepsali, prohlásila, že "zběhli od praporu". Ne všichni na ni ale mají špatné vzpomínky, některým kolegům prý pomohla, když byli v potížích. Pavel Landovský o ní měl ale jiné mínění. Považoval ji sice za dobrou herečku, ale hloupého a špatného člověka, který nevědomky podporoval totalitu.
Po roce 1989 už si nezahrála, její angažmá v divadle skončilo o rok později. Navíc se k ní většina společnosti otočila zády a označovali ji i "za komunistickou verbež". Jako herečka skončila, ale nadále se věnovala politice. Na komunistických sjezdech i nadále recitovala, a v roce 1996 dokonce kandidovala do Senátu. Neuspěla. Zemřela po těžké nemoci v roce 2011 v léčebně dlouhodobě nemocných, bylo jí třiaosmdesát let. Nutno říct, že mnozí po její smrti ocenili, že nepřevlékla kabát a nepoplivala si tím celý svůj život, jako to udělali mnozí jiní.
Kdo koho miloval? Proč někomu nevyšla kariéra? Další příběhy hereček nejen z doby první republiky najdete na webu Blesk pro ženy ZDE
