2°C
Baculatý herec, kterého proslavily zejména komické role, pocházel ze Zlína. Jeho otec tam pracoval v Baťových závodech. Jan se vyučil zámečníkem, ale už v době učení hrál divadlo. Bylo tedy jasné, že řemeslem se moc dlouho živit nebude. V Praze si dodělal maturitu a přihlásil se na DAMU. Divadlo ho ale bavilo tak moc, že školu flákal. Nechodil na přednášky a nedělal zkoušky. Není divu, že ho z fakulty vyhodili. To ovšem Libíčkovi ani trochu nevadilo.
Exceloval v komediálních rolích
Po vyhazovu ze školy skončil v Armádním uměleckém souboru, pak byl jeden rok ve Vesnickém divadle, s nímž jezdil na zájezdová představení. Od roku 1959 hrál v Divadle pracujících v Gottwaldově, kde naplno prokázal, jak velký má komediální talent. V roce 1963 dostal nabídku jít hrát do pražského Divadla Na zábradlí, kam ho pozval Jan Grossman. Tady exceloval ve své životní roli v představení Král Ubu. Od roku 1968 hrál v Městských divadlech pražských, kde zůstal až do své smrti.
I když hrál převážně komické role a navenek vypadal jako velký bonviván, uvnitř byl spíše plachý a zakomplexovaný. Nejraději měl svůj klid a hlavně jídlo. Tomu dokázal věnovat veškerý svůj čas. Na ex dokázal vypít i deset piv, běžně vypil jedno pivo na jeden zátah. Přestože rád jedl a jeho váha dosahovala i sto padesáti kilogramů, byl velmi pohyblivý. V mládí totiž sportoval. A přestože rád a hodně pil, nikdy nebyl opilý tak, že by o sobě nevěděl. Vždy si zachovával noblesu.
Byl skvělý manžel i otec, ale šťastný nebyl
Přestože vyženil dvě dcery a s manželkou Zdenou měl hezký život, nebyl nikdy úplně šťastný. Mnohokrát to ostatně o sobě prohlásil. Trpěl komplexy ze své váhy, ale nedokázal přestat jíst. Vnitřní smutek a úzkost ho dováděly k nočnímu přejídání a on byl pak mrzutý. Kořeny jeho úzkosti zřejmě vznikly v dětství, kdy jeho matka utrpěla za války psychický šok po bombardování. Po zbytek života se léčila. Libíčkův otec zase v mladém věku zemřel na rakovinu.
Libíček na své zdraví moc nedbal, měl cukrovku a problémy s ledvinami. I když to ale věděl, měl panický strach z lékařů, takže k nim raději nechodil. Trpěl otoky nohou, byl pořád unavený, a i když mu kolegové říkali, že by s tím měl něco dělat a zhubnout, on se jen smál, že by pak přišel o herecké nabídky. Jeho fobie z doktorů se stupňovala, nešel ani k zubaři a vždy říkal: "Pomůže mi příroda."
Zkolaboval přímo při natáčení
Přišel rok 1974 a natáčení úspěšné komedie Jak utopit doktora Mráčka. Tři dny před natáčením omdlel v autobuse, ale kategoricky odmítl hospitalizaci. To se mu stalo osudným. Po třech dnech se točila scéna na loďce na Vltavě. Uprostřed záběru Libíček omdlel a spadl do vody. Záchranáři ho sice vylovili a po příjezdu sanitky se ještě probral, bohužel ale zemřel při převozu do nemocnice. Přesná příčina smrti není dodnes známá, pravděpodobně šlo o infarkt, ale mohlo to být i ledvinové selhání. Bylo mu necelých 43 let.
Kdo koho miloval? Proč někomu nevyšla kariéra? Další příběhy hereček nejen z doby první republiky najdete na webu Blesk pro ženy ZDE
