2°C
Geniální herec a komik patří bezesporu k legendám českého filmu. A to nejen prvorepublikového. Proslavily ho i role, které natočil v době brzo po válce a v 60. letech. Legendární jsou Anděl na horách nebo seriál Hříšní lidé města pražského. Jako herec byl brilantní, jako člověk měl i své temnější stránky. Co všechno skrýval?
Z pošty do divadla k Burianovi
Marvan se narodil na Žižkově 11. prosince v roce 1901 v rodině poštovního zaměstnance. Když byl malý kluk, vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že by se chtěl stát hercem. Zdálo se, že bude následovat svého otce a že i on se stane poštovním úředníkem. Stalo se a po absolvování gymnázia začal pracovat na poště. Ovšem už tehdy se začal zajímat o ochotnické divadlo. V devatenácti letech odešel na zkušenou do Užgorodu a jako úředník poctivě pracoval. Nicméně když zjistil, že i tam existuje ochotnický spolek, hned se do něj přihlásil. Tam se Marvan definitivně rozhodl, že úřednickou kariéru na poště pověsí na hřebík a že jeho budoucnost je v herectví. Po třech letech, když se z Užgorodu vrátil, přesně věděl, co chce dělat. Díky příteli Josefu Čapkovi dostal nabídku na externí angažmá v Divadle Vlasty Buriana.
Nenahraditelní herečtí partneři
Vlasta Burian byl v té době už známým hercem, měl své divadlo, a přesto se rozhodl nezkušeného Marvana do svého souboru přijmout. Brzo se ukázalo, že to bylo nejlepší rozhodnutí, které mohl udělat. Burian totiž v Marvanovi našel perfektního nahrávače jeho replik. Zpočátku Marvanovi nevadilo, že Burianovi „jen“ nahrává, plnil si svůj herecký sen, a navíc jeho popularita díky Burianovi stoupala do závratných výšin. Divadlo Vlasty Buriana se pro Marvana stalo na osmnáct let domovem. Mnohokrát chtěl odejít, ale Burian ho vždy přesvědčil.
S Burianem natočil taky řadu vynikajících komedií, jako jsou například To neznáte Hadimršku, Anton Špelec ostrostřelec, Tři vejce do skla, U pokladny stál nebo Ducháček to zařídí. Dvojice Marvan-Burian byla zárukou kvality a smíchu. Zajímavé je, že Marvan hrál téměř výhradně muže o generaci starší, než byl ve skutečnosti. Třeba úžasného profesora Kolíska ve filmu Škola, základ života. Vrcholu dosáhla jeho kariéra po válce. Slavné jsou jeho role ve filmech Poslední mohykán, Hudba z Marsu, Cirkus bude nebo Anděl na horách. Jeho poslední rolí byla postava správce Karlštejna Ješka z Vartenberka v komedii Noc na Karlštejně.
Buriana se po válce nezastal
Marvan za války podle pamětníků nepatřil k nejodvážnějším, dokonce prý spolupracoval s takovými periodiky, jako byl Árijský boj. Informace o tom, jaký skutečně Marvan byl, se však velmi liší. Některé o něm hovoří jako o člověku, který se po válce zachoval ke svému kolegovi a příteli Burianovi opravdu hnusně, jiné jako o někom, kdo si vždy zachoval tvář. Podle některých pamětníků Marvan proti Burianovi intrikoval už za války, aby ho mohl nahradit a sebrat mu divadlo. Ovšem kdo ví, jak to přesně bylo, to nám už neřekne nikdo.
Pravdou zůstává, že Marvan hrál za první republiky, za okupace i za socialismu. V době komunismu byl dokonce i členem Ústřední volební komise a na kontě má i spoustu rolí v propagandistických filmech. Členem KSČ však nikdy nebyl, přesto soudruhům Marvan nevadil. Byl nositelem titulů laureát Státní ceny, Zasloužilý umělec a v roce 1971 dostal titul Národního umělce. Ten měl dostat už o deset let dříve, ale za trest si musel počkat. Měl totiž milenku, a to jaksi nebylo politicky vhodné.
Velká tajemství i v soukromí
Přestože byl Marvan seriózní muž, i on podlehl bláznivému okouzlení. Zamiloval se do kolegyně z Národního divadla – rozvedené Aleny Jančaříkové, která měla dvě děti z prvního manželství. Po celé roky se choval jako vzorný manžel, jeho Márinka se o něj starala, vařila mu a obětovala mu i svou kariéru a vypadalo to, že jejich manželství zůstane i nadále harmonické. Jediné, co jim scházelo, byly děti, které Marie mít nemohla. Možná i to byl důvod, proč se Marvan tak moc zamiloval do kolegyně Aleny. A nešlo jen o bláznivou avantýru, mezi oběma prý zahořela velká láska. Marvan ale vše řekl své manželce, která mu nejdřív románek povolila. Ovšem vše se změnilo, když Alena zjistila, že je těhotná. Márinka jí prý vyhrožovala a nutila ji k potratu, byla agresivní i k manželovi a nikdo ji nepoznával. Marvan byl ale laxní a chtěl mít svatý pokoj. V roce 1960 porodila Marvanova milenka dceru Alenku.
Sebevražda, nebo jí někdo pomohl?
Marvan se k dceři veřejně hlásil, dal jí dokonce své příjmení. Navštěvoval ji a podle mnohých svědectví žil v podstatě ve dvou domácnostech. Zákulisní informace říkaly i to, že se chtěl Marvan rozvést, ovšem nikdy k tomu nedošlo. Když byl jeho nemanželské dceři jeden rok, Alena Jančaříková zemřela. Našli ji otrávenou svítiplynem. Dodnes však zůstává její smrt zahalena tajemstvím. Pohřbena byla jako sebevražedkyně, ale vyskytly se pochybnosti, zda tomu tak skutečně bylo.
Rodina i po letech tvrdí, že v bytě se nalezly stopy po zápasu, a navíc prý Alena neměla důvod spáchat něco takového. Den před smrtí telefonovala Marvanovi, ale hovor přerušila Márinka, která prý vytáhla telefonní šňůru vzteky ze zdi. Po její smrti skončily všechny děti u babičky a tety. Pokud jde o Alenu, i nadále na ni Marvan platil a navštěvoval ji. K sobě si ji ale vzít nechtěl. Jak říkal, prý by doma na to nebyly podmínky. Márinka totiž nikdy jeho nemanželskou dceru nevydýchala. Dokonce prý zničila Marvanovu závěť, takže celý majetek připadl po jeho smrti jí. Jaroslav Marvan zemřel v roce 1974 ve dvaasedmdesáti letech.
Za první republiky byla každá žena dámou. Více se dozvíte v našem VIDEU:
