2°C
Narodila se v roce 1895 a moc se toho o jejím dětství neví. Historické prameny ale uvádějí, že už jako malá hrála divadlo po boku spisovatelky Popelky Bibiánové, která byla velmi emancipovaná a vlastenecky založená. Hodně se zasloužila o ženskou rovnoprávnost a zdá se, že mladá Marta od ní hodně odkoukala. Byla totiž taky velmi silná a nezávislá, uměla stát si za svým a prosadila se i ve světě mužů. Přitom právě oni jí leželi u nohou! A není se čemu divit: byla krásná, tajemná a velmi atraktivní. Toho si velmi brzo všiml režisér Václav Binovec.
Traduje se, že režisér Binovec zahlédl mladou tvář paní Schullbauerové (Marta už byla tehdy vdaná!) ve vídeňském divadle a hned ho zaujala. Kontaktoval ji a nabídl jí filmovou kariéru. Binovec byl majitel filmové společnosti Weteb a snažil se tak trochu o hollywoodský způsob práce, do nějž spadala i „výroba“ filmových hvězd. Vymyslel jí umělecký pseudonym – ze slabik jejího jména a přidal ještě francouzsky znějící Suzanne. A hvězda byla na světě. A to téměř doslova. Suzanne byla navíc charizmatická, na večírcích se rozhodně neztratila a skandálky jí taky nebyly cizí. Takhle vznikla první česká filmová hvězda, tehdy ještě němého filmu.
Herečka – přestože neměla absolutně žádné herecké vzdělání a vlastně ani moc talent – měla sex-appeal a jedinečnost, které z ní udělaly hvězdu. Byla navíc velmi pracovitá a univerzální. Vedle hraní se brzo začala věnovat i dramaturgii a psaní scénářů. Před kamerou ztvárňovala především osudové ženy plné vášně a síly. Osobnost svých postav umocňovala černými vlasy a černýma očima. S Binovcem natočila přes dvacet filmů, z nichž se zachovaly pouze tři. Plameny života – film z roku 1920 je považován za jeden z nejlepších, které natočila. O tři roky později spolupráce s Binovcem skončila, a to velkým dusnem a soudními spory.
Suzanne se později objevila v řadě filmů, které se ani nedochovaly, za zmínku snad stojí čtyřminutový fragment hororu Theodora Pištěka Svatební košile z roku 1925. Zlom v kariéře a asi i v životě jí přinesl rok 1928, kdy se herečka seznámila s režisérem Martinem Fričem. Zahrála si v jeho debutu, slavném němém filmu Páter Vojtěch. A do konce své kariéry v podstatě netočila s nikým jiným! Když ho poznala, byla už taky podruhé vdaná, a byla dokonce dvojnásobnou matkou! V době jejich seznámení jí už bylo sedmatřicet let a byla to prý láska jako trám.
Frič musel herečku opravdu velmi milovat, protože vedle toho, že jí nabídl manželství, adoptoval i její dvě dcery Martu a Evu z předchozích vztahů. Manželství jim svědčilo, klapalo jim to, a i když jim osud nedopřál vlastní potomky, velmi si rozuměli. Suzanne byla režisérovi velkou oporou, zvláště ve třicátých letech, kdy se přestávala věnovat herectví. Přišel totiž zvukový film, a to byla pro herečku katastrofa. Kvůli pobytům v Německu, Francii a jinde měla zvláštní výslovnost a také poněkud nepříjemnou dikci. Přesto si v několika filmech zahrála – například v komedii Pobočník Jeho Výsosti po boku Vlasty Buriana nebo v dramatu Hordubal z roku 1937. Tím ale její kariéra skončila.
Od té doby se herečka věnovala rodině, dětem a starala se o dům se zahradou. Ten nechal postavit Frič ve třicátých letech a myslel při tom hlavně na Suzanne. Už netočila, takže potřebovala jiné rozptýlení. Ovšem i nadále chodil režisér za svou ženou, která měla spoustu zkušeností, aby mu poradila, když točil nějaký film. Dával jí číst scénáře, diskutoval s ní o výběru herců do svých filmů. Kolem padesátky se ale u ní začaly objevovat zdravotní potíže, které zaháněla alkoholem. Frič ji miloval tak moc, že popíjel s ní, a na alkoholu si tak vytvořil závislost. Když v roce 1962 zemřela, jako by něco zemřelo i ve Fričovi. Přežil ji o pouhých šest let.
V čem jezdily prvorepublikové hvězdy? Podívejte se na VIDEO:
