2°C
Neon na Maršálkovské třídě v centru Varšavy hlásá: Mleczny Bar Prasowy. Nedaleko odsud totiž v 50. letech minulého století sídlila Polská tisková kancelář – „prasowy“ znamená „novinářský“. Tenhle varšavský „mlíčňák“ otevřel v roce 1954 a právě novináři sem rádi chodili.
„Na dračku jdou hlavně pirohy a palačinky, to je to hlavní. A pak rajská polévka,“ vysvětluje skladbu menu šéfkuchař mléčného baru Michal Cichowski. Všechna jídla se připravují přímo zde. Nic není dovezené.
Ceny jsou, aspoň na Varšavu, lidové. Za pár zlotých si tady dáte polévku nebo ráno vajíčka se šunkou. Když si jen trochu připlatíte, najíte se dosyta jedním z několika málo hlavních jídel.
Tradičnímu jídelníčku odpovídá i tradiční prostředí, jak poukazuje majitel mléčného baru Kamil Hagemayer: „S klasickým mlíčňákem se automaticky spojují typické prvky socialistické výzdoby: na stěnách musí být bílé kachlíky, které v mléčných barech dominovaly. Máme tady i radiátory z 50. let. A nevěřil byste, jak jsou účinné.“
Prostředí doplňuje mechanická pokladna – vystavená teď už jen jako exponát u okna. Návštěva podniku Mleczny Bar Prasowy je tedy vlastně přirozenou kombinací jídla, prostředí a atmosféry, které si hosté starší čtyřiceti let spojují s mládím. Studenty, řemeslníky a důchodce přitahují ceny, které jsou na Varšavu velmi nízké. Radnice totiž jídlo mírně dotuje. To asi vysvětluje, proč mléčné bary, jako je tenhle, prožívají renesanci, lidé si je žádají a nechtějí si je nechat vzít.
Pamatujete si, jak vypadaly mléčné bary a automaty v Čechách? Podívejte se do fotogalerie:
Více cestovatelských zajímavostí z Čech i ze světa najdete ZDE na webu Lidé a Země >>>
