2°C
V době, kdy už byl Nový známým hercem, přišel nechat se vyfotit do fotografického ateliéru jisté Alice Wienerové. Choval se tam jako nafoukaná hvězda, a tak si paní fotografka nebrala servítky a pěkně ho utřela.
Nový se zastyděl a za pár dní jí přinesl kytici. Tak se seznámil se svou ženou Alicí, které celý život říkal Lízinka. Přestože se původně nejspíš ženit nechtěl, promluva s jeho nastávajícím tchánem, židovským ředitelem pražské banky, asi způsobila, že se po osmi letech známosti konečně konala svatba.
Díky tchánově finanční injekci pak byl také schopen otevřít si vlastní Nové divadlo. Se sňatkem možná tak dlouho otálel i kvůli tomu, že na něj jeho manželka velice žárlila. Měla proč.
Na zájezdech se Nový záletům nevyhýbal
Stejně jako Vlastu Buriana střežila na každém kroku jeho Nina, Oldřich Nový měl, pokud byl v Praze, žárlivý dohled ve své Lízince. Jak ale vyjeli s divadlem na zájezd, ani Buriana, ani Nového už nikdo neuhlídal.
To a také svůj románek se známým milovníkem nepřímo potvrdila krátce před svou smrtí v dokumentu Neobyčejné životy například i herečka Zita Kabátová. Na Nového jako na velkého milovníka vzpomínaly také Lída Baarová nebo Adina Mandlová. Známý herec ale všechny své aféry velmi tajil.
Nacistům se postavil
Za války, jak už víme ze seriálu Bohéma, se Oldřich Nový ukázal jako opravdový charakter. Přestože jeho žena byla Židovka, odmítl se rozvést, takže oddálil její odjezd do koncentračního tábora.
Sám byl v roce 1944 odveden do internačního tábora Ostenrode. Pracoval tam ve vápencových lomech. To mu podlomilo zdraví, trpěl totiž dědičnou rozedmou plic. V koncentráku zahynula polovina židovské rodiny jeho ženy. Ona sama se do něj ale nakonec nedostala.
Jak prozradila v televizním dokumentu dcera Nového Jana, dostala její macecha od rodinného doktora Bílého prášek, ten pak snědla těsně předtím, než šla před odvodovou komisi. Dostala tam po něm takový záchvat, že bylo nacistickými doktory rozhodnuto, že do koncentráku nepojede.
Lízinka žárlila nejen na milenky
Na svou nevlastní dceru, ke které se Nový choval stejně galantně jako ke všem ženám, žárlila Alice-Lízinka čím dál víc. Zato otec ji rozmazloval, jak se dalo. „Nikdy si nesedl dřív, než si sedla žena,“ vzpomínala Jana Včeláková. V kombinaci s duševní chorobou macechy tedy soužití plné hádek a scén nemohla Jana dlouho vydržet a z domova se ve dvaadvaceti letech odstěhovala.
Po válce Oldřich Nový jako herecký typ vyšel z módy. Do proletářských filmů se nehodil, neprorazil ani jako režisér operet, protože nebyly v kurzu. Divadlo mu znárodnili a on šel spolu s Janem Werichem dělat uměleckého šéfa karlínského Estrádního divadla. Po smrti své ženy a po roce 1968 odjel do Vídně, kde se stal režisérem Vídeňského divadla. Jeho poslední hlavní filmovou rolí byla Pytlákova schovanka (1949), kterou viděly víc než čtyři miliony diváků, tou úplně poslední pak malá role v seriálu Taková normální rodinka.
Smutný konec
„Byl zklamaný celospolečenským vývojem, doléhalo na něj stáří. Už neměl pocit, že je Kristián, cítil, že už není to eso,“ říká v dokumentu ČT jeho dcera. Přesto pořád dbal na svůj zevnějšek, vždycky měl v kapse saka bílý kapesníček. „Chtěl v lidech uchovávat tu představu, kterou o něm celý život měli,“ vzpomíná ve stejném dokumentu herečka Daniela Kolářová.
Když umřela Alice, úplně ho to zdrtilo, ale pořád ještě se stýkal se svými přáteli. Oni chodili na návštěvu k němu, on zase k nim. Když pak ale jednou zaslechl, jak si z něj a jeho sešlosti na ulici mladá děvčata dělají legraci, byla to pro herce, který si tolik zakládal na svém vzhledu a pověsti milovníka, konečná. Zavřel se ve svém bytě a přestal z něj vycházet. Chtěl, aby si ho lidé pamatovali v plné síle, a ne jako sešlého starce. Směla k němu domů jen dcera, s lidmi mluvil i v bytě jen přes španělskou stěnu. Nechtěl, aby ho někdo viděl.
Poslední, s kým mluvil, byl Miloš Forman, který v Praze natáčel film Amadeus. Pár dní poté, 15. března 1983, třiaosmdesátiletý Oldřich Nový zemřel.
Hvězda seriálu Bohéma se rozpovídala o své roli:
