3°C
Míšo, jak je možné, že jsi v kině, když jsi teprve nedávno rodila? Kde máš malou?
Je to už dva a půl měsíce a hlídají ji naši kamarádi, kteří mají o dva dny starší dceru, takže to mají double a aspoň se trochu potrénují.
Nemáš strach, že se něco stane?
Mám strašný stres, nejsem útlocitná, ale je to poprvé, co jsme takhle vyrazili, a telefon mám samozřejmě na vibrace v pohotovosti, abych kdyžtak mohla hned reagovat a utíkat, bude-li třeba.
A ty už nekojíš?
Kojím, odstříkala jsem mléko a mám nashromážděno v lednici, takže dobré.
Takže zajít si na nového Doctora Strange tady v Imaxu bylo silné lákadlo. Holduješ takovým filmům?
Miluji Avengers, Doctor Strange je geniální. Milovala jsem Ironmana, ale toho mi zabili, tak doufám, že vymyslí, jak ho oživit, protože to těžce nesu. Ještě mám ráda Ant-Mana, ale tam to končí. A ještě musím uvést na pravou míru, že jsem fanynka Marvelu, DC mě nebaví.
Kdyby sis měla vybrat nějakou superhrdinku, kterou bys chtěla být? Nebo třeba by sis ji chtěla zahrát?
Pokud se nemusím držet Marvelu, tak bych jednoznačně chtěla být Xena, vždycky jsem ji milovala.
Máš nějaký okamžik v životě, kdy ses cítila jako superhrdinka?
Cítím se vždycky jako superhrdinka, když za mnou přijde moje dcera a řekne mi: „Mami, já tě miluju.“ Především si toho cením teď, když je v pubertě.
Byla jsi někdy v situaci, kdy tě třeba potkal někdo a zachránil tě, ať už to byla jakákoli situace?
Jindřich mě zachraňuje permanentně a několikrát mi opravdu vážně zachránil život. Naposledy to bylo v létě, když jsme byli na vodě a já jsem se začala topit. Dostala jsem se nějak pod loď, stáhnul mě silný proud a já se nemohla dostat nad hladinu. Jeho silná paže se ponořila pod vodu, zachytil mě a vytáhl mě ven. Já jsem ještě hodnou chvíli vykuckávala vodu, ale v ten okamžik jsem věděla, že mi zachránil život.
A ty nejsi dobrá plavkyně?
Jsem výborná plavkyně, ale stalo se to, že bylo po dešti, byl opravdu silný proud a nedosáhla jsem ani na dno, takže jsem se neměla od čeho odrazit a táhlo mě to pořád pod loď. Nikdy jsem nechápala, jak se mohou lidé utopit takhle na řece, a teď jsem to pochopila.
Máš teď třeba větší strach, aby se malé nic nestalo?
Samozřejmě, ale už mě opustily ty největší obavy, jak si člověk zase zvykne na to malinkaté stvoření a neděsí se, že někudy propadne nebo něco podobného. Přitom u Elišky jsem takovéhle věci vůbec neměla. Evidentně jsem to v těch šestadvaceti měla úplně na klobáse. O deset let starší – a je to hned rozdíl.
Jak přijala starší ségra nový přírůstek?
Mám strašnou radost, protože jsem se bála, jak byla Eliška jedenáct let jedináček, tak že to ponese těžko, ale je z ní úplně hotová.
Máš doma v tom případě malou pomocnici?
Určitě – a i Jindřichovy děti, ten má tři od své bývalé ženy a ty jsou také úplně v pohodě.
Držíš v ruce popcorn, ale vidím, že s poporodními kily nemáš vůbec problém, vypadáš skvěle!
Poporodní kila žádná nemám, spíš minusová. Vážím méně než před otěhotněním. Začala jsem také už pomalu cvičit a běhat. Ještě do konce sedmého měsíce jsem cvičila a chodila na spinning, jsem teď také strašně v pohodě... A ono se to na člověku všechno asi ukáže.
