Už víc než patnáct let se jí daří udržovat stejnou postavu a dietám se vyhýbá. Jak to herečka a také autorka kuchařek Markéta Hrubešová dělá, když se kromě hraní naplno věnuje gastronomii?
Pořád ještě pro vás platí, že jídlo musí být na stole do půlhodiny?
To platí čím dál tím víc. Nepočítám do toho samozřejmě čas na přípravy, jako je loupání brambor nebo naklepávání masa. Ale pak od toho startu je půlhodina ideální čas, kdy lidé, když jim dáte nějaký malý předkrm, jak se dnes říká nějaké amuse bouche, ještě nejsou moc hladoví a nervózní. Získáte tak čas, který strávíte společně s rodinou. Můžete si povídat, dát si víno, probrat, co bylo ve škole, v práci, a mezitím vařit. U nás tohle všechno probíhá v centru bytu, což je kuchyně. Podle mě je srdce domu tam, kde voní plotna. Samozřejmě jsou recepty, které trvají déle, svíčkovou nebo třeba nějakou pečeni za půlhodiny neuvaříte. Ale mluvím o tom běžném chodu rodiny.
Je pro vás tenhle běžný chod rodiny hodně důležitý?
Ano. Zakládám si na něm, protože vím, jak je pro spoustu z nás čas drahý. Být s rodinou a uvařit jí je myslím hodně důležité. Nechci to ošidit, kupovat hotové věci nebo polotovary, v kterých nikdy přesně nevíte, co je. Tyhle věci se snažím eliminovat, ale neříkám, že někdy nepřijde řada na párky, to asi známe všichni. (smích)
Bez čeho byste si neuměla představit jídlo?
Bez lásky. (smích) Já to říkám pořád, ale čím jsem starší, tím víc si myslím, že je ta citová investice, kterou do jídla dáváte, strašně vidět. A vím to sama podle sebe. Když se mi nechce vařit, když jsem unavená, líná, naštvaná nebo se mi nechce stát v kuchyni, tak to jídlo chutná úplně jinak, než když se na vaření těším. A když mám mluvit o praktických věcech, tak bych se určitě neobešla bez soli a cibule. Protože bez nich neuvaříte skoro nic.
Když pořád mluvíme o jídle, jak si udržujete postavu?
Nejsem žádná striktní dietářka, jídlo miluju. Ale myslím si, že je třeba předcházet té situaci, ve které by se to vůbec muselo řešit. S nějakými malými výkyvy mám postavu plus minus patnáct let stejnou. Klíčem je podle mě neprasit. Když dostanu chuť na českou kuchyni, tak nesním pět knedlíků. Proč taky. Stačí mi jeden a někdy nesním ani ten. Potřebuju jenom cítit tu chuť, která k tomu jídlu patří. Když už si jeden den dopřeju víc jídla, tak druhý den přidám víc pohybu a třeba trochu odlehčím jídlo. Prostě je třeba udržovat rovnováhu a předcházet situacím, kdy už se musí váha řešit.
Sportujete?
Když už teda vyhraju svůj boj s leností, (smích) tak chodím do ženského fitka na Pankráci. Tam si většinou můžu vybrat i termín, kdy tam jsem sama. Jinak jsou tam samé ženy, takže nemusíte řešit, jestli se malovat. (smích) Přes léto se snažím chodit pěšky, hodně plavat a dopřávat si takový ten přirozený pohyb.
Máte někdy problém se přesvědčit?
Někdo ano, zvlášť do toho fitka, ale pak mám radost, že jsem šla a že jsem to zvládla. Ty endorfiny opravdu fungují. A taky se těším, že si pak budu moct dát něco k jídlu, protože jsem si to odpracovala. (smích)
Celý rozhovor s Markétou Hrubešovou o jídle a dietách najdete v aktuálním čísle časopisu Dieta.
