17. srpna 2016 06:00Dietní tipy a triky výživových poradců jsou skvělé, však vědí, o čem je řeč. Jenže ne vždycky je dokážeme aplikovat samy na sebe. A tak se často stává, že inspiraci a zkušenosti čerpáme od lidí kolem nás, kterým se podařilo zhubnout. A to i bez toho, že by se svěřili do rukou odborníků. V čem tkví jejich tajemství?
Marta, 43 let
Marta nikdy nejedla vyloženě špatně, snažila se vždy dbát na zdravé stravování, ovšem tím, co jí dělalo problémy, byly velikosti porcí. Na talíř si toho naložila vždy mnohem více, než kolik skutečně potřebovala. A když už to měla naservírováno, samo sebou to pak všechno snědla. Stačilo jí pak změnit jednu zásadní věc, díky které jí pak šly kilogramy pomalu, ale jistě dolů. Změnila velikost svého nádobí. Je to vlastně taková psychologická hra. Čím větší talíř máte, tím více si na něj nandáte. Normálně velká porce se na něm vyjímá opravdu hladově. Zatímco když si stejně velké množství jídla nandáte na malý talířek, budete mít pocit, že toho sníte strašně moc. Konec přejídání!
Autor: Shutterstock.comJohana, 25 let
Bujaré večírky, nedostatek spánku a dlouhé hodiny strávené nad učením udělaly své, a tak pětadvacetiletá Johana najednou nedokázala dopnout kalhoty. Ačkoliv na sobě začala makat, chodila běhat a snažila se jíst pravidelně a zdravě, kila pořád ne a ne dolů. Stejně tak svalová hmota v jejím těle tak nějak nepřibývala. Až jednou někde slyšela teorii o tom, že má málo bílkovin. Protože ty jsou stavebními kameny svalů, a navíc dokážou zasytit. Kromě proteinů během oběda a večeře – ať už rostlinných nebo živočišných – se zaměřila každý den na to, aby měla jednu extra porci bílkovin navíc. Pravidelně tak ke svačině začala jíst bílý tvaroh. Na jednu vaničku, tedy 250 gramů, připadne 20 gramů bílkovin. A kde se vzaly, tu se vzaly – svaly!
Autor: Shutterstock.comKristýna, 38 let
Tak jako spousta dalších lidí, i Kristýna si myslela, že klíčem k jejímu hubnutí bude běhání. Jenže když ani po dvou měsících neviděla žádné výsledky, začalo ji to demotivovat. A ačkoliv ji pohyb bavil, cítila se po něm vždy svěží, štvalo ji, že "jediné", co z toho má, je dobrý pocit, nikoliv o číslo menší oblečení. Rozhodla se tedy zkusit jít na to od lesa. Téměř doslova. Místo běhání začala chodit. Rychlou chůzí, vždy obden, čtyřicet minut. Hlídala si také stravu, a tak po dvou měsících viděla na váze o čtyři kilogramy méně.
Autor: Profimedia.czAlex, 30 let
Je těžké hlídat si správný režim, když pracujete "od nevidím do nevidím". Zvláště tehdy, když jste na nějaké vyšší pozici – jako obchodní zástupkyně jedné nejmenované firmy. Naštěstí právě díky své práci je Alex zvyklá plánovat si vždy alespoň na týden dopředu všechny schůzky a pracovní úkoly. A tak k tomu prostě a jednoduše přidala ještě jídlo. Kámen úrazu v jejím případě byl věčný shon a stravování ve chvíli, kdy měla zrovna čas. V neděli večer si pak ale vždy naplánovala, co bude celý týden jíst. Také si ihned došla do obchodu, kde si udělala nákup na týden dopředu. Tím předešla chvílím, kdy narychlo sháněla, co by zrovna zakousla k obědu. Ve dnech, kdy má schůzky, sama vždy volí restaurace, kde se s klienty sejde. Předem si tak může vybrat takovou, kde dopolední menu nezhatí její snahu zhubnout.
Autor: Shutterstock.comLenka, 45 let
Klíčem k Lenčině úspěchu byla vytrvalost. I když toužila zhubnout alespoň o deset kilogramů, nechtěla zázraky na počkání a věděla, že aby to mělo opravdu smysl a nová váha jí vydržela, musí tomu dát alespoň rok. A tak místo toho, aby se do toho pustila po hlavě, dělala průběžně ve svém životě malé změny. Místo kávy s cukrem začala pít zelený čaj, klasické těstoviny vyměnila za ty celozrnné, ovocné jogurty za bílý tvaroh a ranní cereálie za ovesné vločky. Rozhodla se, že se o všechny tyto "radosti" nepřipraví najednou, ale postupně. Aby jí to nebylo tolik líto. Nakonec jí vlastně přišlo naprosto přirozené, že si v obchodě už nekoupila salám, ale místo toho dala přednost kvalitní šunce, byť v menším množství, než kolik by si dala jiné uzeniny.
Autor: Shutterstock.comJana, 29 let
Před lety se nechala Jana inspirovat televizním pořadem, kde lidé, kteří chtěli zhubnout, měli na stole vyskládáno to, co za celý týden snědli. Jana si sice takto jídlo nevyskládala, ale začala si zapisovat, co za celý den sní. A to skutečně poctivě, včetně všeho, co vypije, a včetně zdánlivých drobností, jako jsou řádek čokolády od kolegyně v práci nebo tři hrsti brambůrků večer v hospodě. Byla pak moc překvapená, co se na jejím "seznamu hrůzy" objevilo. Od té doby si vždy velmi rozmyslela, co vloží do úst, a co se tedy poté objeví na papíře. Po několika týdnech už to po většinu dnů bylo skutečně jen to jídlo, které během dne potřebovala – bez "postranních záležitostí". Čímž si ušetřila stovky zbytečných kilojoulů.
Autor: Shutterstock.com
/
Klíčová slova:
