14°C
Už zamlada byl můj manžel Milan velký jedlík, a vlastně to vždycky bylo roztomilé. Všechno, co jsem mu dala na stůl, jedl s takovou láskou, že jsem měla chuť vyvařovat mu pořád dokola. A to jsem prvních patnáct let také dělala. Jenže jak jsme stárli, organismus mého muže nestíhal zpracovat všechny ty kachny, svíčkové a řízky a on začal tloustnout a lenivět.
Přejídač
Nevadilo mi, že je čím dál obéznější, s tím se dá smířit. Horší bylo, že ho kromě plné ledničky nic jiného nezajímalo. Když byl doma, jedl vlastně nonstop. A víkendy? To si ani neumíte představit. Když jsem uvařila dietně, on si k jídlu přinesl od své maminky žebra, husu, knedlíky, bramborový salát...
Chlap se zástěrou
Před pár lety si Milan dokonce zaplatil kulinární kurz a začal sám vařit. Možná by z toho jiná manželka byla nadšená, pro mě to byla poslední kapka. Od té doby totiž nedělá nic jiného, než že leží v kuchařkách, nakupuje, vyváří a pak většinu z toho i sám sní. Nemůžu ho dostat na výstavu, do kina, na dovolenou, nechce mluvit o ničem jiném než o buchtách a kýtě.
On a jeho žravost
Sex jsme neměli už dva roky. Kdoví, jestli by ho byl ještě fyzicky schopný. Jenže co je tohle za vztah? Jediné, co ho dokáže vzrušit, je jídlo. Samozřejmě jsem se s ním o tom snažila mluvit, posílala jsem ho k doktorovi i psychologovi, ale vždycky se mi vysmál. Prý žádný problém nemá. Jenže já ano. Děti už máme dospělé a zůstali jsme sami. Vlastně tři: on, já a jeho milenka jídlo. Nevím, jak mu pomoct. Ani jestli ji vlastně přijme.
Bojím se, že už to dlouho nevydržím a jednoho krásného dne opustím manžela i jeho milovaná játra v sádle a škvarkové placky. Jenže když se nad tím zamyslím, je vlastně divné někoho opouštět kvůli jídlu.
