4°C
Blanka až do svých dvanácti let prožívala šťastné dětství, které se v ničem příliš nelišilo od dětství statisíců jiných dívek. Snad jen v tom, že od svých šesti let musela brát léky na epilepsii. V období puberty se stala „ženou“, dostavila se pravidelná menstruace.
„Pak jsem menses půl roku nedostala. Jednoho dne mě ale strašně začala bolet záda a slabá perioda se dostavila. Bolest byla nesnesitelná. Maminka mi tenkrát poradila, ať si napustím vanu plnou horké vody a vlezu si do ní. Zachránila mi tak život,“ vzpomíná na nepříjemné okamžiky Blanka.
Za pět minut dvanáct
Podle slov lékařů jí právě to zachránilo život. Vyšetření odhalilo, že má dvě dělohy s jedním zdvojeným hrdlem. Horká voda způsobila, že krev, která se v jedné z nich hromadila, si našla cestu ven z Blančina těla.
„Maminka se snažila krvácení zastavit a okamžitě jsme jeli na pohotovost na Prosek, kde jsem tenkrát bydleli. Tam mě ale ani neprohlédli. Vyhodili nás s tím, že máme jet do Londýnské, kde je gynekologická pohotovost. Vůbec neřešeli to, že strašně krvácím,“ prozradila nám Blanka.
„Tam jsme naštěstí narazili na skvělého profesora Hořejšího, zakladatele dětské gynekologie u nás. Okamžitě mě vyšetřil a zjistil, že mám dvě dělohy, z nichž jedna je neprostupná. Ihned jsem musela na sál, kde mi obě operativně zprůchodnil. Přišlo se i na to, že mám jen jednu, zato zdvojenou ledvinu.“
Šťastné okamžiky manželství
S manželem Janem (37) se Blanka seznámila před dvaceti lety. Po čtyřech letech chození následovala svatba a za dva roky po ní se narodila dcera Kačenka. Blanka i přes všechny zdravotní problémy otěhotněla přirozenou cestou.
„Těhotenství probíhalo normálně, jen jsem první a poslední dva měsíce musela ležet v nemocnici. Ty první proto, že nebylo vůbec jasné, ve které z děloh Kačenka je. A na konci zase proto, že se lékaři obávali případných komplikací. Všechno ale dobře dopadlo a dcerka se narodila v termínu císařským řezem,“ řekla nám Blanka.
Jedenáct let čekání na syna
Když byly Kačulce tři roky, rozhodli se jí manželé Gačovi pořídit sourozence. Osud jim však nepřál. Následovala série umělých oplodnění. Okamžiky štěstí střídaly slzy a chvíle smutku, když se embrya neujala. Nakonec se zoufalá Blanka odhodlala prodělat operační odstranění jedné z děloh. Tu, ve které vyrostla Katka, si nechala. Po rekonvalescenci a odpočinku v lázních byla připravená na další pokus.
„Nechtěli jsme to vzdát. Druhé dítě jsme si strašně moc přáli. Pořád jsme věřili tomu, že se to nakonec podaří. A nebylo to nadarmo. I když těžké to měl i malý Honzík (10 měsíců). Na svět přišel o měsíc dřív, také císařským řezem. Přesto byl velký, měřil 50 centimetrů a vážil 2950 gramů. Měl však problémy s dýcháním a nebilo mu srdíčko. Lékaři nakonec všechno zvládli a z něj je teď kluk jako buk,“ prozradila nám ještě Blanka, která by tímto za všechno chtěla poděkovat své mamince, prof. Hořejšímu, Gennetu, FN v Motole a všem lékařům a sestřičkám, kteří o ni tak starostlivě pečovali. A samozřejmě celé rodině, která jí po celou dobu byla velkou oporou.
A všem budoucím maminkám, které mají problémy s otěhotněním, vzkazuje: „Nikdy to nevzdávejte!!! Já nejsem žádná „zdravá baba“, přesto jsem to nevzdala a teď mám dvě krásné a zdravé děti.“
Líbil se vám tento článek? Hlasujte pro Blesk.cz v anketě 
Křišťálová lupa o nejlepší český web. Děkujeme.
V Ý Z V A:Hledáme neobyčejné příběhy neobyčejných dětí!
|
