Stres, obezita a nedostatek pohybu. Takové jsou tři hlavní příčiny cukrovky, kterou v budoucnu nejspíše onemocní každý čtvrtý až pátý Čech. Lidé se nemoci příliš nebojí, protože ji nepovažují za nebezpečnou, pouze obtěžující. To je však omyl – navíc škodí dávno předtím, než propukne naplno. Proto by i léčba měla začít co nejdříve.
Diabetes je choroba, která budí mezi lékaři obavy, protože její výskyt v populaci výrazně stoupá. Nemoc způsobuje mnoho zdravotních komplikací, které mohou končit slepotou, amputací nebo selháním orgánů.
K tomu, aby se riziko, že se nemoc rozvine v plné síle, výrazně snížilo, stačí docela málo – alespoň půl hodiny fyzické námahy denně a pokles váhy o deset procent vedou k tomu, že pravděpodobnost onemocnění u konkrétního člověka klesne o padesát osm procent.
Je pravda, že cukrovka a její postup se dají rovněž ovlivnit dietou. Ale bohužel ne všichni pacienti jsou dost zodpovědní a skutečně ji dodržují. Dnešní měření hladiny cukru v krvi přitom dokáže celkem přesně určit, zda pacient jí vzorně jen poslední dva dny, nebo zda dietu dodržuje dlouhodobě – jenže její dodržování je stejně jen na něm. Navíc někdy dieta nestačí, a to ani tehdy, když se člověk začne zároveň více hýbat.
„Při cukrovce se mimo jiné poškozují vnitřní orgány a nastávají nevratné změny na cévách, přičemž proces začíná až deset let předtím, než se nemoc projeví výrazněji. Ukázalo se přitom, že má smysl už tehdy nasadit léky proti nemoci, protože jejich včasné užívání dokáže zabránit tomuto poškození,“ vysvětluje internistka Eva Vernerová z pražské kliniky Canadian Medical Care. I tak má samozřejmě smysl, aby člověk dodržoval režimová opatření.
Léky ve třiceti letech? Někdy ano!
Rozhodně nemá cenu čekat až do čtyřiceti či padesáti let. Pokud někdo má nemoc v rodině nebo trpí nadváhou, měl by na ně jít už klidně ve dvaceti nebo třiceti letech, protože už tehdy mohou nastat v důsledku nemoci změny a má smysl užívat vhodné léky.
Neléčený diabetes se může projevit poškozením vnitřních orgánů, typický je rychlejší postup aterosklerózy, diabetikům proto více než ostatním hrozí mozková mrtvice či infarkt myokardu, rozvíjí se u nich ischemická choroba dolních končetin, časté je selhání ledvin s nutností dialýzy.
Cukrovka dlouhé roky nijak nebolí a její příznaky jsou spíše nenápadné, takže člověka k lékaři nic nežene. Pokud už se nemoc rozvinula naplno, mezi typické příznaky patří silná žízeň a nadměrné močení, a to i v noci. Přidávají se malátnost, únava, nevýkonnost a také hubnutí, ač člověk jí normálně. Mohou se projevit i problémy s kolísáním zrakové ostrosti, ale ty mnoho lidí přičítá tomu, že se jim prostě s věkem zhoršuje vidění.