Myomy v děloze: Příznaky a léčba. Je nutné se bát? | Pro ženy | Blesk.cz

Mám myom, co s ním? Je nutné se toho bát?

3. ledna 2015 | 06:00

Ženské reprodukční orgány postihuje až o 60 procent závažných zdravotních problémů víc než ty mužské. Mykózy, záněty, cysty, nádory… Nejohroženější je děloha. Co dělat, když vám lékaři oznámí, že máte myom?

„Moje gynekoložka mi při prohlídce ultrazvukem zjistila pěticentimetrový myom na děloze. Je mi teprve 29 let a toužíme s manželem po dítěti. Bojím se, že o dělohu přijdu …“

Vystrašená Ivana, která nám napsala do redakce, se právem vyděsila. I když je myom nezhoubný nádor, může v těle nadělat pěknou neplechu. Naštěstí Ivana měla typ myomu, který se v době těhotenství nezvětšoval, a tak bez větších problémů otěhotněla a porodila zdravou dcerku. Jsou však ženy, které mají deset i více myomů. Často jsou bezradné, protože mnozí lékaři jim hned navrhnou vyoperování dělohy, někteří dokonce už při jednom objeveném myomu. Jak se v takové situaci rozhodnout?

Z čeho vzniká myom?

Myom je nezhoubný nádor, který vyrůstá ze svaloviny dělohy. „Přesná příčina tohoto onemocnění, známého také jako leiomyom nebo fibromyom, není známá. Myomy dělohy vznikají pravděpodobně na základě více faktorů: genetických dispozic, růstových a ženských pohlavních hormonů. Objevují se v reprodukčním věku, mají tendenci růst během těhotenství a zmenšovat se po menopauze,“ vysvětluje gynekoložka Zuzana Václavová.

Myomy dělohy se vyskytují u více než 30 procent žen ve věku 40 až 60 let. Zvýšené riziko jejich vzniku mají obézní ženy, ženy s vysokým krevním tlakem, ty, které nerodily, a ty, u kterých se již vyskytly v rodině. Stále častěji ale trápí už i mladé, zatím bezdětné ženy.

Myomy a příznaky: Mohou, ale nemusejí být

V lepším případě o nich nevíme. Některým ženám nemusí způsobovat žádné zdravotní potíže a přijde se na ně až při náhodném gynekologickém vyšetření. Většinou nás ale trápí, a to pořádně. Záleží na jejich velikosti a na tom, kde přesně se v děloze nacházejí. Můžou narůst do obřích rozměrů a deformovat dělohu. Typickým příznakem výskytu myomu je silné a prodloužené menstruační krvácení a pocit „plného“ podbřišku. Při opakovaném silném krvácení může vzniknout anemie (chudokrevnost), cítíme se unavené a máme sklon k infekcím. A co je nejhorší, myomy můžou způsobit neplodnost, potraty, komplikace v těhotenství a při porodu.

Jak se zbavit myomu a jde to bez operace?

„Při pravidelných kontrolách dokážou lékaři diagnostikovat myomy velmi brzy, už vyšetření pohmatem může zachytit začínající změny. Při včasné diagnostice se dají velmi úspěšně řešit šetrnými operačními technikami, a lze tak zachovat ženě plodnost,“ říká gynekoložka. Operační odstranění myomů umožňuje tzv. myomektomie, méně rozsáhlé nálezy se odstraňují laparoskopicky. Gynekologové se můžou pokusit zastavit růst myomů také pomocí léků. Existují čtyři skupiny medikamentů, všechny ale mají mnoho nežádoucích vedlejších účinků.

Myomy jsou, bohužel, nejčastější příčinou chirurgického odstranění dělohy (hysterektomie). K této operaci přistoupí specialisté v případě, že myom roste velmi rychle nebo je příčinou vážných zdravotních komplikací. Hysterektomie je velkou gynekologickou operací, která u pacientek vyvolává obavy. Z žen, které se rozhodly ji podstoupit, se podle statistik až 50 procent neumělo vyrovnat se ztrátou plodnosti a ženskosti.

Myom v děloze se dá i vyhladovět

Zatím pravděpodobně nejšetrnější metodou léčby myomů je jejich takzvaná embolizace. Provádějí ji většinou specializovaná pracoviště. Léčba spočívá v tom, že odborně vyškolený radiolog zastaví zásobování myomu krví a místo chirurgického odstranění se nádor jednoduše nechá „vyhladovět“. Vše probíhá bez velkých řezů a jen v lokální anestezii. Po embolizaci by se měl myom viditelně zmenšit už do tří měsíců.

Existuje několik přírodních možností odstranění bolestí a problémů, které nám přinášejí. Nezaručené, ale podle zkušeností mnoha žen celkem úspěšné způsoby jsou třeba pití čajů z třezalky, heřmánku a mateřídoušky, užívání oleje z pupalky dvouleté nebo zvýšené dávky vitaminu B a teplé bylinkové koupele.

 

Autor: sim, NČPZ