9°C
Jak říkají místní obyvatelé: „Moravský kras není jen díra v zemi.“ Dírou v zemi se samozřejmě myslí největší turistická atrakce, kvůli které se sem sjíždí většina turistů – propast Macocha. Přitom tady můžete zažít zcela nečekané zážitky a vězte, když jsem to dala já, zvládnete to taky a budete na to ještě dlouho vzpomínat.
Cesta vlakem
Naše cesta začala první třídou vlakem, kterou jsem jela asi poprvé v životě. Rozhodně jsem si užila široké a pohodlné sedačky, ve kterých mě vlak příjemně uklimbal. Bohužel se vám, stejně jako nám, může stát, že vás ze sladkého snění probudí prudké zabrzdění vlaku. Naše adrenalinová výprava začala ve stejném duchu – pod vlak nám skočil sebevrah, který náš vlak odstavil z provozu. Asi hodinu trvalo, než nám vedle na koleji zastavil druhý vlak, do kterého jsme přes jeden můstek všichni přecupitali jako ovečky. Ještě nikdy se mi nic podobného nestalo, doufám, že ani nestane, ale byl to silný zážitek, o který se musím podělit. Dále už výlet pokračoval bez větších zranění a všichni už přežili, nebojte!
Nejlepší ubytování
Ubytovaní jsme byli v Jedovnici v penzionu Kůlna. Je absolutně dokonalý! Nachází se na konci vesnice, takže si připadáte jako na samotě. Bydlí se hned u lesa, kolem krásné louky, a jelikož toto prastaré hospodářské stavení bylo nedávno zcela zrekonstruováno, voní to všude ještě dřevem, které tvoří velkou část vkusných interiérů. Kuchyně je tu luxusní, stejně jako vše, a to mám jazýček pěkně zmlsaný. Kuchař totiž procestoval svět, než zakotvil v téhle oáze. V ceně ubytování máte vždy snídani a tříchodové večeřové menu.
Single trail
Přímo v penzionu si můžete půjčit kola na sjíždění singletrailových tras. Kola to také nejsou jen tak ledajaká, každé z nich má cenu desítek tisíc, jsou profi a dokonale odpružená, takže i pokud jedete poprvé, budete si připadat jako hvězda. Jedovnické single trail stezky začínají kousek od penzionu a můžete si vybrat z několika obtížností, jsou tu tři okruhy, označeny jsou barvami jako sjezdovky... Přestože bylo akorát po dešti, podklad krásně držel, stezky jsou skvěle upravované, a pokud používáte trochu zdravého rozumu, nemůže se vám nic stát, maximálně si pořídíte drobné oděrky... Vzít s sebou můžete i své ratolesti, budou jistě nadšené. Já jsem samozřejmě byla na podobné trase poprvé a nejvíc mě bolela zápěstí, jak jsem se křečovitě držela řídítek, což je samozřejmě špatně, ale vysvětlujte to někomu, kdo má na tacháči dvacet a v očích smrt! Myslím, že podruhé už to bude mnohem uvolněnější.
Ferraty
Další skvělou atrakcí, kterou jsem vyzkoušela, je lanový park Velká dohoda. Bývalý kamenolom a vápenka z roku 1928 našly skvělé uplatnění. Nejenže si můžete prohlédnout historickou vápenku, ale kolem je vybudováno i několik ferrat, které jsou opět v různých obtížnostech: takže od začátečníků a dětí až po pokročilé lezce. Lanový park má také velmi zábavné prvky, kterými jsou jízdy nad lomem a seskok do třicetimetrové propasti. Je super překonávat sám sebe a zjistit, že dokážete něco, co jste o sobě netušila. Samozřejmě že všechny atrakce jsou s odborným vedením, které vám vše vysvětlí, předvede vám to a jistí vás.
Speleoferrata
Poslední adrenalinová etapa nás zavedla do jeskyní. Speleoferrata, která je v Ostrově u Macochy, je pro ty z vás, které máte trošku fyzičku. Hned na začátku dostanete školení, které člověka trochu vyděsí, ale zcela právem. Instruktorka, která s námi trasu podstoupila, je za všechny zúčastněné zodpovědná a musí všechny přivést zpět. Přestože čtyřicet metrů se na první pohled nezdá jako žádná velká hloubka, tak když máte proplazit se, prolézt a sešplhat po zavěšených žebřících, je to sakra hloubka. Pokud se dostanete dolů, čeká vás ještě obtížnější část: vyšplhat zase zpět nahoru! Všude kolem jsou jen skály a kameny a mnohdy tak natěsno, že pokud máte fobii ze stísněných prostor, ani tam nechoďte.
V půlce trasy je velmi chytrá zastávka, která otestuje každého, o kom si instruktorka myslí, že by nemusel zvládnout cestu zpět. Proškolí totiž vaše síly. Jestliže je nemáte už tady, je jasné, že byste se mohla seknout dole a bylo by mnohem obtížnější vás dostat zpět nahoru. Po dvou dnech sportovních aktivit už mé síly nebyly dostačující a já jsem to o sobě věděla. Původně jsem si říkala, že nepůjdu vůbec, ale alespoň k tomuto bodu jsem došplhala. Ještě s kamarádkou jsem pak asi pětačtyřicet minut musela počkat, než se zbytek výpravy vrátí zpět, ale za ten zážitek to stálo. Zbytek výpravy se vrátil úplně splavený a vyčerpaný a já byla ráda, že jsem si počkala. Dostat se zpět k povrchu bylo i tak dost dřina. Vchod do jeskyně je uprostřed vesnice a leze se do ní přes studnu, připadáte si chvíli jak v pohádce a je legrační, jak lidé mizí a zase se objevují.
Když to vezmu suma sumárum, rozhodně nejnáročnější na fyzičku a celkově i psychiku je speleoferrata, ale zase je to tak intenzivní zážitek, že ve vás zůstane nadosmrti. Všechno ostatní byla proti tomu brnkačka a rozhodně doporučuji aktivním párům a rodinám vyzkoušet.
