2°C
Anna vystudovala architekturu na ČVUT a potom prošla několika architektonickými studii. „Asi před půl rokem jsem se osamostatnila a zároveň mi přišla nabídka podílet se na televizním pořadu Jak se staví sen,“ vypráví. Tahle práce je pro ni samozřejmě zajímavá, protože proměny interiérů se připravují na klíč – designéra vytvoří s kolegou Tomášem Marxem návrh a zároveň sleduje jeho realizaci až po dokončení. „Beru to jako příjemnou příležitost odreagovat se od někdy poněkud zdlouhavého procesu běžných realizací a zkusit něco nového. Často totiž jen vytvořím pro klienta návrh a konečnou podobu už nemůžu ovlivnit. Tady ale vidím definitivní výsledek a někdy i to, jak s tím pak zákazník naloží v průběhu času,“ pochvaluje si.
Nejen přestavby
„Věnuji se architektonické tvorbě i interiérovému designu, a to od vlastního návrhu až po řízení následné realizace,“ představuje se odbornice. „V současné době se setkávám nejvíc s tím, že lidé chtějí poradit s obývacím pokojem, nebo spíš s obývacím prostorem, protože často se obývák spojuje s kuchyní. V novostavbách se staly velké centrální prostory skoro pravidlem, ale hodně se také upravují byty v panelových domech. Tam lidé ruší úzké nepraktické kuchyňky a jednoduchým zbouráním příčky je spojují s pokojem. Jde o logický trend, vždyť ve velkých obytných kuchyních se dříve také scházela rodina ke společnému životu. Takže je to vlastně návrat, jen ty moderní obytné prostory vypadají trochu jinak.“ Nejvíc se na Annu lidé obracejí o radu s přeměnou interiéru. „Ono se teď trochu méně staví, takže mám víc designérské práce. Nerada bych ale zůstala jen u toho, chci se dál věnovat i projektování nových domů.“ V nedávné době navrhovala například bytový objekt v Praze 6 a stavbu určenou pro rekreaci v Krkonoších.
|
Kam s televizí? „Dobře si rozmyslete, kam umístíte tento poměrně velký zařizovací předmět, bez kterého si dnes neumíme obývací pokoj představit,“ radí Anna. „Televizor by neměl být dominantou, která bude svádět vaši pozornost třeba při posezení s přáteli. Je vhodné nají pro ni místo, kam se pak budete pohodlně dívat ze svého oblíbeného křesla, ale nebudete pošilhávat třeba od jídelního stolu.“ Ploché přístroje se dají umístit ke zdi nebo i pověsit. Tato stěna by rozhodně neměla být třeba potapetovaná výrazným vzorem, protože by vás při sledování rušil. |
Kuchyň má být pěkná
Na kuchyňské lince dnes lidé nešetří a také designérka ve svých proměnách klade na kuchyňskou část otevřeného prostoru velký důraz. „Když má být kuchyň součástí obýváku, je dobré se vyvarovat bílých, samostatně stojících spotřebičů. Ty totiž na kráse nepřidají,“ vysvětluje. „Rozhodně doporučuji vestavné spotřebiče, a když už třeba lednička bude stát volně, vybírejte pěknou povrchovou úpravu. Třeba kovovou, kterou sladíte s prvky v kuchyni i v pokoji. Ale i pro ty, kdo dají přednost barvě, se najdou lednice s designem dřeva nebo v pastelových tónech, které opět můžete sladit s dalšími doplňky.“ Pohodlí pro vaření je samozřejmě základem. Anně se nelíbí kuchyně přistrčené ke zdi, protože kuchařka pak stojí zády do pokoje. Kde to je možné, doporučuje centrální vaření zabudované do pohodlné široké desky, na které se dobře pracuje. A když to nejde, pak si alespoň předěl mezi obývákem a kuchyní vyřešte pracovní plochou nebo barem. „Důležitá je komunikace. Když si v obýváku hrají děti, máma na ně od vaření může dohlížet. A s návštěvou si kuchařka bude povídat i při přípravě občerstvení.“ Na co ještě nezapomenout? „Samozřejmě odsávání. Kvalitní digestoř zaručí, že v obýváku vás nebudou obtěžovat výpary z kuchyně.“
Barvy pro radost
Trendy a nabídka na trhu se každoročně mění, ale s nimi byste měli nakládat opatrně. Člověk by se neměl nechat bez rozmyslu okouzlit tím, co vidí naaranžované v prodejně nábytku. „Pokud nechcete často obměňovat zařízení a plánujete ho spíš na léta, pak rozhodně dejte přednost barevnosti, která vyhovuje vašemu vkusu. Výrazné barvy a lesklé plochy se mohou brzy okoukat. Sebekriticky zvažte, jestli se vám hráškově zelená kuchyň nebo fialová pohovka za rok za dva neomrzí.“ A co se líbí Anně? „Mám raději teplé a neutrální barvy na nábytku, béžovou, krémovou nebo hnědou. Ty se dají „zvednout“ vymalováním stěn nebo odvážnější tapetou na některé zdi. Až vás omrzí zelená, snadno ji přebarvíte na žlutou nebo červenou, případně vyměníte za fialovou tapetu. Při samotném malování volte sytou barvu raději jen na jednu stěnu. Pokud totiž použijete třeba sytě oranžovou – která je teď moderní – na všechny stěny, prostor se opticky zmenší a bude vypadat tmavší. Místo osvěžující radosti z kousku slunečné barvy se pak můžete v místnosti cítit stísněně. Také koberečky, polštářky a další drobné doplňky promění pokoj bez větších investic. Experimentovat se samozřejmě dá i s obrázky na stěnách, s fotografiemi...“
A jaké by designérka a architektka doporučila podlahové krytiny? „V každém případě stejné po celé ploše otevřeného prostoru. Když má být jednotný, tak se vším všudy. Koberce ode zdi ke zdi se už moc nenosí, vhodnější je jen teplý měkký kobereček pod nohy u sedačky nebo pro barevný akcent pěkné předložky sladěné s dalšími textiliemi.“
Vizitka Anny LacovéDatum narození: 7. 11. 1978 Vzdělání: ČVUT – fakulta architektury Profese: architektka a designérka Splněné přání: Možnost dělat práci, která mě baví. Krédo: Dobrá zpětná vazba s klientem 
Otevřený prostor Anny Lacové
Autor: archiv Anny Lacové
|
